Již neuvěřitelných pět let se u plzeňských soudů táhne veřejností velmi sledovaný případ psa Artuše, kterého podle obžaloby v roce 2020 týral bývalý medik Martin Švec, který, jak sám přiznal, v té době bral kokain a pervitin.
Dnes v této kauze padl u Okresního soudu Plzeň-město již třetí rozsudek a ačkoli ve dvou předchozích jednáních byl obžalovaný uznán vinným, dnešní rozsudek byl přelomový a soud dnes již třicetiletého Martina Švece zprostil viny. Podle dnešního rozhodnutí soudu se totiž nejednalo o trestný čin, ale o pouhý přestupek, který je však dnes již promlčen.
Pokud se státní zástupce neodvolá, Martin Švec tak odejde jako nevinný, netrestaný a bez záznamu.
Soud toto své překvapivé rozhodnutí odůvodnil tím, že v roce 2020, kdy k činu došlo, byl podle tehdejší právní úpravy podmínkou naplnění skutkové podstaty trestného činu zvlášť trýznivý způsob týrání, který v tomto případě podle soudu naplněn nebyl.
Pojďte si nejprve připomenout, co se před pěti lety vlastně stalo:
Zfetovaný páníček pejska prý jen léčil
Student pátého ročníku lékařské fakulty, tehdy pětadvacetiletý Martin Švec z Plzně, si pořídil psa rasy Jack Rusell teriér jménem Artuš a začal na něm provádět prapodivné zákroky, během kterých muselo zvíře nevýslovně a úděsně trpět. Mimo jiné mělo například zlomenou stehenní kost, zanícené poškození rohovky a hluboké, zhnisané rány, nekrotickou tkáň či poleptanou pokožku.
Na tento případ jsme jako první upozornili v červenci 2020 a případ od té doby sledujeme.
Proč k tak šílenému týrání došlo?
Martin Švec prý, jak sám mnohokrát řekl, nebohého psíka pouze „léčil“. Švec, který i před soudem přiznal, v té době bral pervitin a kokain, totiž trpěl utkvělou představou, že je Artuš nemocný, u zvířete sám diagnostikoval různé nemoci, kdy se mělo jednat příklad o kýlu, zánět žláz, zánět píštěl či kožní problémy, kvůli kterým celé zvíře oholil, či třeba nafukování břicha plyny, které mu sám odváděl rektální trubičkou a další.
Švec také navštěvoval většinu plzeňských veterinárních ordinací, kde veterinářům své diagnózy předkládal a požadoval léčbu. Plzeňští veterináři se zprvu snažili studentovi vysvětlit, že se mýlí, ale ten jim nevěřil, pejska si léčil sám a mimo jiné ho permanentně držel pod lékem Tramal, což sám i přiznával v mailech.
Zarážející je také, že student medicíny sám sebe tituloval MUDr., ačkoli na tento titul samozřejmě nemá právo.
Záchrana psa
Psa naštěstí nalezl příbuzný šíleného medika, a když viděl, v jakém je stavu, neváhal a trpící zvíře převezl na veterinu, čímž mu zachránil život. "Takto záměrně zřízeného psa jsem za svou kariéru ještě neviděla, po celém těle měl nekrotická ložiska, která jsme již v anestezii odstranili, či zlomenou stehenní kost,“ uvedla nám tehdy veterinářka, která úspěšně vybojovala první bitvu o psí život.
"Je to ale běh na dlouhou trať. Pejska čeká nejen dlouhá léčba jeho zranění, ale i léčení jeho psychiky, protože zvíře samozřejmě trpí obrovským strachem z lidí,“ dokončila v červenci 2020 veterinářka.
Zázrak v podání mladé veterinářky
Stav Artuše nás samozřejmě i dále zajímal, a tak jsme se za ním po dvou letech vydali. Musíme napsat, že jsme doslova nevěřili vlastním očím, těžko si totiž bylo možné spojit veselého a hravého psíka, kterého nám mladá veterinářka předvedla, se zuboženým a zoufalým zvířátkem, které jsme viděli v červenci 2020.
Artuš spokojeně zarostl srstí, po prodělaných operacích a následné rehabilitaci již používal i dříve zlomenou packu a jeho utrpení připomínalo jen několik jizev.
I po psychické stránce se podle veterinářky Artuš velice zlepšil. Z úděsných zážitků si tak Artuš odnesl jen nedůvěru k cizím lidem a nutnost dalších rehabilitací, aby se z následků „péče“ Martina Švece zcela zotavil.
Hrozí Artušovi návrat do pekla?
Vyjma jizev na tělíčku je Artuš dnes, tedy po pěti letech, již fyzicky i duševně zcela zotavený a žije u své nové rodiny, kde má i svého psího kámoše.
Každého ale asi napadlo, že když je Švec nevinný, nemůže chtít Artuše zpět? Bohužel ano, teoreticky může.
Dnes jsme samozřejmě mluvili i s rodinou, se kterou nyní Artuš žije a z rozsudku jsou velmi mírně řečeno otřeseni. Zvíře bez jakéhokoli přehánění sebrali hrobníkovi z lopaty. Strávili desítky hodin jeho léčením, nespali, když psík po nocích kňučel bolestí, měnili mu obvazy na stále mokvajících ranách a pak ho ještě roky resocializovali a učili, že teď již nemusí mít hrůzu z lidských dotyků.
Naprosto nedokáží pochopit, že člověk, který toto zvěrstvo na nevinném zvířeti spáchal, je podle rozhodnutí soudu vlastně zcela nevinný a dnes dokonce může Artuše chtít zpět.
