Tohle je zvláštní fenomén naší země. Já od malička policistu vnímal jako člověka, za kterým mě maminka posílala, když se něco stalo nebo kdybych se ztratil. Když jsem dospíval, bral jsem ho jako autoritu, dodnes si pamatuji jaké bylo halo, když pro někoho přijeli esenbáci k nám do školy. Bylo pak o čem mluvit ještě týden. Pak přišla telecí léta a první výslech, tenkrát ještě na bezpečnosti, to jsem se tenkrát moc bál. Pak samozřejmě řidičák a první pokuty, pravda, policajty sem jako řidič v tu chvíli nemusel, ale nikdy by mě nenapadlo je veřejně urážet.
Pokud jsem soudný člověk, musím přece vědět, že pokud se někde něco děje, hrozí nějaké riziko, tak policie jako první z prostoru vykáže veřejnost - pro jejich bezpečnost a pak tam jde sama. Pokud hrozí výbuch, jde tam policista, pokud je tam blázen s nožem, jde tam policista, když vám někdo přepadne blízkou osobu, zase na pomoc přispěchají oni, stejně tak konají, když se ztratí dítě, to pak v rojnici prolézají kdejaké houští a hledají do padnutí.
Jsou tady sice také od toho, aby řešili moje špatné parkování nebo chybějící nůžtičky v lékárničce a v tu chvíli mě policajt naštve, samozřejmě. Uchovávám si ale zdravý rozum, který mi říká, že pokud půjde o mojí bezpečnost nebo o zdraví, tak polda přestává řešit v tu chvíli nepodstatnou lékárničku a jde mi opět na pomoc. Připadá mi logické a také primárně slušné, neurážet lidi, kteří mi chtějí v případě mé potřeby pomoci.
Nebudu tu vysvětlovat proč určité procento populace policii zuřivě nenávidí, samozřejmě, zločinci je berou jako zábranu k tomu okrást nás poctivé. Stejně tak pravicoví, fotbaloví chuligáni a levicoví pankáči křížení s narkomany. Obě tyto skupiny, ačkoli se sami k smrti nenávidí, shodnou se pouze na jediném heslu, znějícím ACAB. U těchto lidí nenávist k policii chápu, jejich měřítka hodnot jsou natolik pokřivená, že to ani jinak být nemůže.
Pak se ale dostávám k té poslední skupině a to jsou novináři. Jsou to většinou rozumní, vzdělaní lidé, ale proč si nejčastěji ze všech řemesel co jsou, berou do úst právě policisty? Zamysleme se, kolik jsme kdy četli článků proti pekařům, prodavačům, pilotům a pak proti policistům, policisté jednoznačně vedou. Samozřejmě naprosto souhlasím s medializací případného, skutečného, trestného jednání policisty Nikoli ale s útoky popírajícími základní presumpci neviny u člověka, který ještě ani nebyl obviněn, ale média ho už perou a označují za viníka. Většinou „kauza“ vznikne tak, že stačí aby „jedna paní povídala“ a ihned vzniká článek o pochybení daného policisty.
Důvody tohoto tak rozšířeného jevu
- Policista byl za mnoha historických období naší země spojován s neoblíbeným režimem
- Policista není zákony chráněn, naopak mu přitěžují a snižují možnost jeho obrany
- Policista právně nemá volno nikdy, z hlediska zákona je policista pořád
Policista byl za mnoha historických období naší země spojován s neoblíbeným režimem. Za Rakouska-Uherska symbolizoval porobení naší země monarchií (vzpomeňme na to jak ho popisuje Hašek ve Švejkovi). Co vše přinášelo zazvonění policisty u dveří bytu za druhé světové války a jaké další hrůzy výkon této profese způsoboval, snad podrobně vysvětlovat nemusíme. Ani poslední nesvobodné období naší země nepřinášelo tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti mnoho obliby, a tak mnoho lidí s uspokojením a bezmyšlenkovitě hltá texty policisty dehonestující.
Dalším důvodem časté mediální skandalizace policie je bezbrannost policisty. On je totiž jako jediný ze všech profesí spoutaný spletí zákonů a závazných pokynů, které mu zakazují o mnoha věcech mluvit nebo se k nim vyjadřovat. On nemůže říct, co si myslí nebo co se stalo, on musí čekat, co řekne tiskový mluvčí. Pokud se jeho údajné pochybení stalo během případu, je také svázán povinností mlčenlivosti. Pokud na Policii v médiích zaútočíte, oni vás žalovat nebudou, protože policie zatím nikdy v minulosti takto nepostupovala a samotný policista to samozřejmě neudělá – který jednotlivý policista má finanční prostředky na soudní spor s novinami?
V neprospěch policisty také hovoří zákon, který by ho naopak měl chránit – Zákon o Policii. Ten totiž v dobré víře nařizuje policistovi být policistou i době svého osobního volna. Také se policista musí, cituji: „Vždy a všude chovat tak, aby neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru.“ Pro vysvětlení, když je příklad policista ve svém volnu třeba v hospodě, tak je pořád policistou a musí se vždy chovat tak, aby neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Když řekne hospodskému: „Že je debil“ protože mu připsal čárku na lístek, už je to teoreticky porušení uváděného zákona! On i zpěv cestou z hospody už může být brán jako porušení uváděného zákona. Občanovi hrozí v tomto případě jen postih za banální přestupek, ale policista za to může jít na hodinu!
Řeknete si, že za tohle by snad policistu nikdo vážněji nestíhal, to máte samozřejmě pravdu. Jenže na tyto případy čekají po levné senzaci dychtící novináři a vy si pak v nějakém rádoby seriozním plátku přečtete, že se „opilý policista dopustil“ nebo že „policista napadl a zranil“ – míněno, i když měl v té době volno. Většinou pak už ale nečtete pokračování, protože ono není, nad případem se zavře voda, protože on nakonec žádný nebyl, bylo to jen „jedna paní povídala“. Staré noviny s fotkou policisty na přední straně a snůškou hnoje uvnitř, skončí v popelnici a policista dál dělá svou práci, pouze zůstává pachuť a možnost, že tohle na něj vytáhnou z archivu při jakémkoli dalším obvinění. Co na tom, že tenkrát se mu nic nedokázalo, vždyť na každém šprochu je pravdy trochu a zuřivý redaktor – bijec poldů, opět vychrlí snůšky nesmyslů.
KRIMI PLZEŇ: Autor článku není policista, není policií placen a ani nečerpá z této stany jakékoli jiné výhody
