Služební hipologie u útvarů Policie ČR
Policisté oddělení služební hipologie a služební koně jsou využíváni pro výkon hlídkové služby, zajišťování bezpečnosti osob a majetku při konání sportovních a kulturních akcí a k zákrokům pod jednotným velením při nepovolených shromážděních osob a srazech extremistických skupin. Charakter jejich přímého výkonu služby je závislý na vývoji bezpečnostní situace v teritoriu, kde jsou dislokována jednotlivá oddělení služební hipologie.
Policisté všech oddělení služební hipologie, kromě výkonu služby v teritoriu dislokace oddělení, provádějí výkon služby i v jiných místech České republiky vyžaduje-li to bezpečnostní situace. Příkladem jsou riziková fotbalová utkání u ostatních krajských ředitelství, služební zákroky pod jednotným velením při nepovolených shromážděních osob, Velká Pardubická apod.
Policisté - jezdci ze všech oddělení služební hipologie jsou využíváni i k reprezentaci PČR na různých významných událostech (např. slavnostní stafáže) a zúčastňují se sportovních soutěží v oblasti hipologie, kde prezentují hipologickou činnost Policie České republiky.
Při plnění úkolů Policie ČR jsou využívána zvířata, která jsou spojena s činností člověka již od nepaměti. Domestikace psů a koní člověkem nastolila v historii vývoje lidstva nové dimenze a možnosti. Psi a koně provázeli lidstvo ve všech jeho činnostech. I k policistům patří neodmyslitelně pes a kůň a to platí v i dnešní přetechnizované době. Bez služebních psů by se neobešla pohraniční policie, bez služebních koní speciální policejní jednotky, určené pro běžnou hlídkovou službu a pro obnovení veřejného klidu a pořádku, zejména při jeho hromadném narušení, při kterém dochází k páchání trestné činnosti.
Pod pojmem jízdní policie máme na mysli hipomobilní policii, protože jiná jezdecká zvířata se u nás nepoužívají. Koně policie začala využívat zejména pro jeho rychlost při stíhání zločinců. Samozřejmě spíše ve volném terénu, než v úzkých a křivolakých uličkách měst. Na rozdíl od armády, se s koňmi u policie setkáváme dodnes v mnoha státech (např. USA, Kanadě, Anglii, Německu, Itálii, Polsku, Maďarsku, Slovensku a Rusku).
U nás přežívala jízda v armádě do poloviny 50. let, u „Pohraniční stráže“ zhruba do poloviny 60. let. Potom koně, narozdíl do psů, téměř na tři desetiletí mizí a teprve v současné době se objevují opět u dnešní moderní policie. Momentálně jsou jízdní oddělení miniaturní a místně omezené (Oddělení jízdní policie Správy hl. m. Prahy, Městské ředitelství Brno a Okresní ředitelství Zlín). Protože nelze vyloučit i jejich další postupné rozšiřování, je vhodné se zamyslet nad jejich smyslem.
Když eliminujeme primárnost úkolů ceremoniálních či přehlídkových jednotek, popřípadě komerční činnost při natáčení historických filmů, zbývá celá řada dalších možností. Rychlost koně předčí ve vhodném terénu člověka, nikoliv ovšem rychlost motorového vozidla. Představa, že jízdní policista na služebním koni pronásleduje motorizovaného zločince na dálnici nebo stíhá kapsáře na eskalátoru obchodního domu, je dosti komická. Další možnosti nabízí průchodnost koně některým (přirozeně ne každým) terénem, neprůjezdným pro motorová vozidla.
I když tu jde o reálnější použití, momentálně jsou jízdní složky vytvářeny v městských podmínkách. Zbývá ještě třetí možnost ve stylu klasické vojenské jízdy - útočící kůň. Přichází v úvahu právě ve městech při rozhánění násilných demonstrací či nepovolených srocení. Kůň je při nich použitelný, ať již útočí nebo svou pouhou přítomností tuto možnost představuje, a tím odrazuje potencionální protivníky.
Text: pplk. Ing. Jiří Navrátil
Foto: KRIMI-PLZEŇ
