Spousta lidí miluje klidný večer strávený u dobré detektivky a nutno podotknout, že kdysi to v Česku nebýval problém. Pamětníci zavzpomínají na Hříšné lidi města pražského, Četnické humoresky a nebo, dle našeho názoru nejlepšího, Malého pitavala z velkého města.
U seriálu tohoto typu by se zajisté měly hodnotit dva pohledy. Herecké ztvárnění postav a autenticita zpracování jednotlivých případů. V tomto článku nechceme hodnotit herecké ztvárnění postav, protože nám to nepřísluší, nejsme filmoví kritici, dovolíme si ale hodnotit právě reálnost případů a vystupování „policistů“ nebo „pachatelů“. V poslední době se do povědomí diváků dostaly dva seriály.
První z nich, na ČT1 uvedené Případy 1. oddělení, valná většina policistů hodnotí jako skvělý. Jednak se opravdu všechny díly inspirují skutečnými případy a k natáčení byli přizváni odborní poradci, kteří s šéfem pražské mordparty Janem Marešem v čele, poskytli filmařům neocenitelné rady.
Na opačné straně pomyslné přímky kvality, se dle mínění odborné veřejnosti, staví momentálně vysílaná Kriminálka Anděl. Poslední díl uvedený tuto neděli, pak zdvihl ze židlí snad každého, kdo dané věci, byť jen částečně, rozumí. Neuvěřitelnou slátaninu, vysílanou TV Nova, nechceme hodnotit my novináři, ale pozvali jsme si tři odborníky.
Bývalého vysoce postaveného důstojníka plzeňské kriminálky, dále pak nprap. N. K. jehož jméno z důvodu současné služby v AČR nelze uvést, prozradit ale můžeme, že je veteránem čtyř misí, dvou v Iráku a dvou v Afghanistánu a třetí je rtm. H. M., kdy ze stejného důvodu nelze zveřejnit jméno, ale uvádíme, že jde o činného vojenského policistu a taktéž veterána jedné mise v Afghanistánu.
Společně se pak všichni tři shodli na tomto závěru: „Poslední díl, „Mise“ je nešťastným výplodem choré mysli autora, neznalého ani základů problematiky. V tomto dílu autor uvádí jednotku“603“, ale míní 601. Jde „601. skupinu speciálních sil generála Moravce“, která je jedinou jednotkou speciálních sil v Armádě ČR a naším nejelitnějším armádním útvarem, zatímco uváděná 603 je fikce.
Vyšetřovací postupy, práce operativy, policejní slang a chování, jsou jednoznačně nesmyslné a mnohdy v nesouladu se zákony.
Další úsměvnou chybou je pak hrdé ukazování vojenských identifikačních známek zavražděného vojáka – tyto Česká armáda nepoužívá a nikdy v historii nepoužívala. Jedná se o model Americké armády používaný od druhé světové války.
On i způsob provedení vraždy, tj. hození ručního granátu F1 do výtahu s obětí, předčil i značně otrlé americké autory a samozřejmě u nás mezi vojáky k tomuto nikdy nedošlo. Všimněte si pak prosím nálezu, citujeme: „Dvaceti kil opia a plechové bedny s nejméně dalšími dvacet kily“, který policisté zcela náhodně učiní cestou po chodbě neuzamčené budovy. Snad i laik pochopí, že drogy v ceně 32 milionů korun (běžná cena za gram je 800,-) se nikdy a nikde po chodbách neválí, zvláště když se čeká příjezd policistů, protože jde o budovu v nájmu zavražděného.
Stejně tak směšně působí uniformy vojáků, v první části dílu vystupují v tzv. desertech, tj. americkém vzoru maskáčů, používaném ve „Válce v zálivu“ (Kuvajtu), tedy 23 let před děním v tomto seriálu. Na konci dílu pak hrdě nastupují do Casy, ovšem v digitálním ACU, který opět patří ne AČR, ale US Army. Stejně tak část, kdy vojáci napadají kriminalisty a jsou oděni do bojových uniforem s plnými sumkami taktických vest, je zhola nesmyslná. Vojáci toto doma nemají a nikdy neměli. Jejich samotný útok na kriminalisty s pistolí a atrapou granátu by hypoteticky možný byl, ale účastníci by po něm neletěli do mise, ale maximálně na celu předběžného zadržení.
Je také samozřejmé, že armáda by za podezřelé vojáky nijak nelobovala a netlačila by na policii „Že za 48 hodin musí odletět do mise“, naopak by je zcela automaticky nechala doma a letěli by náhradníci, ať to zní sebenepříjemněji, sedm pěšáků opravdu důležitých v mezinárodní misi není a jejich výměna za jiné vojáky by byla zcela automatická. Každý voják vám potvrdí, že se doma nechává za daleko banálnější důvody a zde šlo o dvě vraždy a obrovské množství drog.
Detektiv v tomto paskvilu výslovně uvádí, že „Moc velká inteligence se u těchto vojáků nepředpokládá“, jde o větu neuvěřitelně pitomou, právě u tohoto útvaru je nutností minimálně maturita a u zhruba poloviny vojáků je dosaženo vysokoškolské vzdělání. Milý autor zřejmě netuší, že jde o útvar přísně výběrový, kde je dosažené vzdělání podmínkou, zatímco naopak u herců, autorů či scénáristů vzdělání požadováno není.
Oba veteráni pak za naprostou pitomost považují pašování čehokoli z „Afgoše“ domů. Kontrola při odletu je několikastupňová, napřed americká a pak naše, rentgenují se zavazadla a nasazují psi na drogy. Běžně se otevíraly i lahve s pitím. Po přistání pak následuje stejné kolečko v Česku, kdo to nezažil, nechápe, jak armáda v tomto bodě opravdu nic nepodcení.
V závěru článku se ale dostáváme k opravdovému svinstvu, které bylo motivem napsání těchto řádek a kvůli kterému autoři z řad vojáků riskují i místo. Jde o přímou hereckou účast ministra obrany v tomto dílu, kde je jednoznačně urážen konkrétní vojenský útvar naší armády, jsou zde zesměšňováni ti nejlepší, co v armádě máme a ten útvar, z jehož řad je nejvíce zraněných nebo padlých v boji.
Nikdy v žádném moderním válečném konfliktu v naší armádě nedošlo k vraždě vojáka vojákem a autoři vůbec nepochopili, co vojáci v konfliktech prožívají a jak hluboké je skutečné kamarádství mezi vojáky ve válce. Tento pan ministr zatím ještě ve svém úřadě nic nedokázal, ale vojáci 601. již v mnoha bojích ano.
