Na šestnáct let nápadně malý kluk stál dnes s několika batohy na nádraží a čekal na vlak do Prahy, který ho odveze zpět z vánoční dovolenky do „pasťáku“, správně do Diagnostického ústavu pro mládež, který je zařízením pro výkon ústavní a ochranné výchovy těch, kteří jsou zde umístěni na základě rozhodnutí soudu.
Dnes v chlapci můžeme vidět grázla, ale málokdo ví, že tenhle kluk ještě před půl rokem s českým lvem na hrudi reprezentoval ve švédském Stockholmu naší zem na Mistrovství Evropy, kde sice neuspěl, ale trojnásobný titul Mistr České republiky ve volném stylu už mu nikdo nesebere.
Mika jsme dnes na jeho cestu vyprovodili a zeptali se, jak je možný tak strmý pád.
„Nikdy by mě nenapadlo, že to tak poseru. Už jako malej jsem začal dělal řecko-římský zápas. Pak jsem začal ještě se zápasem ve volném stylu a krom zápasení jsem ještě i vzpíral.
Podřídil jsem vlastně šest let života přípravě a tréninku. Trénoval jsem každý den, plus ještě 2x týdně posiloval, výjimkou byla jen nemoc nebo zranění. Šlo mi to, jsem trojnásobný mistr České republiky a zúčastnil jsem se i Mistrovství Evropy,“ začal své vyprávění šestnáctiletý Mike Juřík.
Co to zvrátilo?
"Našel jsem si špatné kamarády a pak se přidaly i nějaké neshody s trenérem. Hlavní problém ale byla ta parta, bylo to hodně o chlastu a courání po městě. O zápas jsem se nějak přestal zajímat."
Chlast? Vždyť je ti teprve šestnáct?
"Pít jsem začal vlastně ve čtrnácti a postupně se to zhoršovalo. O víkendech jsme chodili do Alibi a pak se k tomu pití přidaly i nějaké bitky, to ale spíš kvůli kamarádům. Jsem takový, že já vždy chráním kámoše."
Kvůli těm bitkám musíš jet dneska do toho ústavu?
"Ano a strašně lituju, jak se to všechno svezlo. N. zavolal I., že má doma nějaký problém, takže jsme ho šli chránit. Bylo to na Lochotíně a skončilo to otřesem mozku a zlomenou rukou. Další byla ta bitka s K. G. a po ní mi začalo docházet, že mě někteří kamarádi vlastně využívají. To bylo třeba v tom Alibi, tam vždy někdo za mnou přišel a řekl mi, že kdyby něco, přijde za mnou. Tím jako mysleli, že když se to popere, já je z toho dostanu."
Jak moc je to teď s tebou vážné a jaké je to v pasťáku?
"Teď mám před sebou dvě trestní stíhání a soudem nařízený ústav, takže dost.
V ústavu se vlastně nezastavíme, pořád musíme něco dělat a máme neustále program, abychom se někde netoulali. Je to podstatně přísnější než obyčejný pasťák a docela se divím, že mě na vánoce pustili domů."
Co plánuješ dál?
"Dnes moc lituju toho všeho co jsem vyvedl a uvědomuji si, jak moc velká to byla chyba. Snažím se zbavit lidí, co mne tahali do průserů. Našel jsem si teď přítelkyni a i ona mi říká, že jestli budu dál padat do průšvihů, přijdu o ní. Rád bych se vrátil ke sportu a zvažuju nastoupit do plzeňského oddílu řecko-římského zápasu."
Mikeova maminka:
"Na syna jsem byla velmi hrdá, že se dokázal někam vytáhnout. Využívala jsem každou možnou chvilku kdy jsem mohla být v Plzni, abych se na jeho zápasy šla podívat. Po tom posledním mistrovství měli jet ještě někam dál, ale tam to bohužel nedali. Asi tam se Mike trošku zklamal a začal si říkat, že nemá čas na kamarády nebo zábavu. Tím opadl jeho zájem o zápas a dostal se do party, která ho vlastně přivedla až do těch problémů, ve kterých teď je.
Ten diagnostický ústav byla vlastně záchrana, měla jsem strach, že se časem dostane do vězení. Mike si v ústavu uvědomuje,že udělal chyby a lituje toho. Zapřemýšlel nad sebou a chtěl by se ke sportu vrátit. A já v tom za ním plně stojím, věřím mu a podporuji ho. Je to silný kluk, věřím že se z toho dostane a znova si vybuduje dobrou pověst. Já vím, že uvnitř je to sportovec a znovu dokáže zvítězit, i když teď sám nad sebou."
Redakce: Mike se zastavil doslova jednou nohou nad propastí, dle našeho zákona je již rok trestně odpovědný za své chování a vše co udělal či ještě udělá s ním půjde po zbytek života. Je to ale rozumný kluk a má velkou šanci začít znovu. Velmi oceňujeme, že Mike odsouhlasil zveřejnění svého příběhu s tím, že možná pomůže některému z jeho vrstevníků, aby neudělal stejnou chybu a nezkazil si život.
