Proč inzerovat právě u nás? I vy můžete inzerovat na největším zpravodajském webu v západních Čechách
Foto

Mladík napadl a těžce zranil strážného v nemocnici

Strážný si z napadení odnesl zlomenou nohu a útočníkovi hrozí osm let

22. března 2018 22:29 , aktualizace středa 3. března 12:13

Napadení

     Teprve až nyní dokončili kriminalisté vyšetřování loňského brutálního napadení strážného v karlovarské nemocnici a zahájili trestní stíhání teprve 19letého mladíka.
      K útoku na 61letého pracovníka ostrahy došlo v srpnu roku 2017 v nočních hodinách v Karlových Varech.
     "Na místě veřejnosti přístupném v prostoru karlovarského zdravotnického zařízení se měl mladík dožadovat převozu na záchytnou stanici, a když mu nebylo vyhověno, tak napadl 61letého pracovníka ostrahy.
     Během napadení upadl starší muž na zem a utrpěl zranění nohy, které si vyžádalo několikatýdenní léčení,"
uvedl mluvčí policie a doplnil, že mladík byl již obviněn ze spáchání zločinu Ublížení na zdraví a přečinu Výtržnictví. Za uvedené jednání mu tak v případě prokázání viny hrozí trest odnětí svobody až na osm let.
     Podle našich informací strážný utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy, jejíž léčení si vyžádalo 12 týdnů a následky zranění muž trpí stále.

Napadení strážných je časté, ale firmy je tají

     Útoky na strážné nejsou nijak výjimečné, ale pokud během napadení nevznikne škoda či zranění, často se ani nedostanou na stůl policie.
   Samotní strážní často pracují i 300 hodin měsíčně, což je jediný způsob, jak u BS zabrat alespoň trochu slušnou výplatu a nechtějí zbytečně trávit hodiny po výsleších či soudech, když z toho nic nemají.
     Také firmy, kde k napadení strážných došlo, nechtějí mít negativní publicitu. Typickým příkladem tohoto jevu jsou plzeňská obchodní centra, kde platí ty nejpřísnější zákazy ředitelů OC bezpečnostním službám zveřejnit jakékoli informace o napadení, krádežích, či jiných mimořádných událostech, které by snad mohly odradit zákazníka.
     Pokud o nějakém obdobném případu z obchodního centra informujeme, vždy je to bráno jako únik informací a zveřejnění článku spustí vnitřní vyšetřování, které může skončit i vyhozením celé bezpečnostní služby.

Příklad napadení strážných

     Mezi místa, která by byla v centru Plzně skvělá pro relaxaci lidí nebo výlety maminek s dětmi, patří park za OC Plaza, tedy kdyby se ale nestal místem působení několika, veřejnosti dobře známých, agresivně žebrajících partiček, často holdujícím drogám.
     Konflikty zde jsou časté a jeden z těch větších se stal před dvěma lety. Bezdomovci se opět poprali mezi sebou, rvačka ale gradovala a jeden z mužů začal kopat do druhého již ležícího na zemi.
     Dostat rváče od sebe se pokusili strážní z Plazy, ale bezdomovci zaútočili i na ně a strhla se opravdu velká bitka, trvající téměř dvě desítky minut, během níž došlo i ke zranění dvou strážných, kdy jednoho dokonce kopli do hlavy. Rvačka se postupně přesunula z travnaté části amfiteátru až přímo před vchod do obchodního centra, takže nakupující museli procházet přímo epicentrem dění.
     Ačkoli strážní byli v menšině, ubránili se až do příjezdu policistů, i když za cenu zničených košil od stejnokrojů. Rozjetí bezdomovci pak ještě napadli policisty, ale zde velice rychle prohráli, byli přemístěni na záchytku a několik jich později skončilo před soudem.

Strážní bez pravomocí, ale zato s velkým rizikem

     Pracovníci bezpečnostních služeb nemají při ochraně majetku či bezpečnosti osob žádné jiné pravomoci než obyčejný občan. Ačkoli strážní musí při plnění pracovních povinností často vstupovat do rizikových situací, na rozdíl od Policie ČR či Městské policie zatím stále ještě není zákon o který by se Bezpečnostní služby mohly opřít. Využívat tak mohou pouze ustanovení trestního zákona a občanského zákoníku platná pro každého občana ČR.
     V praxi to znamená, že se strážní s nadávkami setkávají denně a výjimečné bohužel nejsou ani útoky fyzické. "Pravomoci ostrahy jsou stejné jako pravomoci kteréhokoli zletilého občana České republiky. Výjimku tvoří pracovní činnosti v soukromém objektu, kde jsou pravomoci dány smluvně s provozovatelem objektu, ale jde pouze o oprávnění, které má ze zákona vlastník nebo provozovatel tohoto objektu a tyto delegoval na Bezpečnostní službu. Toto se týká například prohlídek zavazadel nebo vozidel při vstupu nebo výstupu ze soukromých objektů, kdy je tato činnost zakotvena ve vnitřním předpisu objektu. I tak ale strážní nemohou kontrolu vynucovat, případné odmítnutí kontroly musí pouze zaevidovat a předat provozovateli. Ten ho pak, pokud to je zakotveno ve smlouvě, může vyhodnotit například jako hrubé porušení pracovní kázně zaměstnance, který kontrolu odmítl," vysvětlil nám Karel Pícl, majitel bezpečnostní služby Sany Guard a hlavně skutečný pamětník historie této práce, protože do branže bezpečnostních služeb nastoupil již v devadesátých letech.

Kvalita a odborná příprava versus peníze

     Někdy v uniformách ochranky potkáme i invalidy, přestárlé, částečně negramotné, absolventy nedokončených základních škol nebo v poslední době i cizince z východních zemí. Problém je v tom, že se platy u BS se běžně pohybují hodně pod patnáct tisíc a pokud chcete brát víc, musíte si vzít hodiny navíc. Známé  jsou případy "mistrů" schopných za měsíc odkroutit i 430 hodin a pak jít domů sedřený, ale s 30000 v kapse.

     Kde problém vznikl je zřejmé, po roce 1989 zde vznikaly vysoce profesionální bezpečnostní služby, vedené často buď bývalými policisty nebo i estébáky, což ať líbí nebo ne, byli špičkoví odborníci.

     Do tehdejšího Československa také začaly přicházet špičkové firmy zahraniční, například německý Černý sheriff nebo americký Pinkerton. Šerifové měli základnu v Mnichově a výcvik zařízený u americké policie.
     Když tato služba dorazila do Čech, byla to skutečné elita, která vzbudila obrovskou závist dokonce i u příslušníků tehdejší Veřejné bezpečnosti. Zatímco šerif ráno nasedal do služebního černého mercedesu oblečen do elegantní celočerné americké uniformy zakončené koženou bundou s velikým stříbrným odznakem a jako vyzbroj měl revolver .38, duralový metrový obušek a ve voze taktickou brokovnici, tak jeho český protějšek nastupoval do žigulíku a když měl štěstí, tak do favorita. Oblečen měl standardní stejnokroj skládající se z vojenské pokošile, tesilového prkenného saka a kalhot ze stejného materiálu, vše navržené v šedesátých letech. Zbraní byla pistole vz. 70 vzdáleně vycházející z předválečného německého modelu Walther PP a nepoužitelný gumový obušek zvaný vumlík.

    Jenže léta plynula, nové bezpečnostní služby rostly jako z vody a bojovaly o zákazníky nabídkami daleko nižších cen, čímž se prudce snižovaly standarty a nároky na zaměstnance. Tomuto úpadku pomohla i již zmíněná absence zákona o Bezpečnostních službách, který by totiž mimo jiné i měl nařizoval co vše musí BS splňovat.

     Tímto závěrem článku nechceme v žádném případě házet všechny bezpečnostní služby do jednoho pytle, naopak, stále tu ještě existují kvalitní a spolehlivé bezpečnostní služby, které o své zákazníky dokáží pečovat velmi dobře a bezpečí jim dokáží zaručit. Pouze dnes musí zákazník dodavatele bezpečnostních služeb pečlivěji vybírat a raději se držet zavedených firem.

Úvodní foto ilustrační, jiné napadení strážného