Tenhle článek by byl vlastně o banalitě, kdyby policisté náhodně nenaplnili heslo co vozí na dveřích aut, a to bezezbytku. Snad každou noc policisté řeší jednotlivce nebo skupiny, které kdekoli cokoli zničí, jen pro svou potěchu a nebo zpřemíry alkoholu.
Jinak tomu nebylo ani vnoci ze středy na čtvrtek. Skupince opilců se znelíbil stánek spizzou vKollárově ulici. Možná také za to mohl ten stánek sám, třeba nevinným opilcům sám vstoupil do cesty. Hledání důvodu devastace obživy nevinného prodejce italské pochoutky českými opilci není předmětem tohohle článku.
My se zaměřujeme na to, jak to policisté vyřešili. Prvořadě dostali oznámení a zřejmě i popis pachatelů. Přiřítili se tedy do dané lokality a celkem snadno za pomoci několika vozů prohledali okolní ulice. Během pár minut pachatele zajistili a nutno dodat, že stím ani moc práce neměli. Odhalení uslintaného, rádoby chytře blábolícího opilce, se zbytky střepů na oděvu Sherlocka Holmese nevyžaduje.
Horší to bylo smajitelem stánku. Smutný a naštvaný cizinec zametal střepy a hlavně nechápal, proč o výlohu přišel a co má dělat dál. Policisté mu mohli stánek předat a odjet, pachatele měli a jejich práce skončila. Jenže oni z „chránění“ plynule přešli na „pomáhání“ a začali shánět kontakt na pohotovostního sklenáře. Nikdo telefon nebral a tak zajistili nedaleko pracujícího podnikatele, který se uvolil půjčit prodavači pár umakartových desek a hrst hřebíků. Mezitím se dalšímu policistovi podařilo dopátrat se konečně sklenáře co je ochoten přijet. Celé řešení netrvalo dlouho a nebylo pracné, jenže tohle by cizinec sám určitě nezvládl.
Když policisté místo opouštěli, zůstal vnás pocit, že opravdu pomohli. Stánek bude mít svou výlohu, prodavač dostane náhradu škody a pachatele čeká placení nákladů plus trest navíc.
Nebyl to článek o velké kriminalitě? Ne nebyl, omlouváme se. Tohle byl článek o lidském přístupu několika policistů kobčanovi.
