Již potřetí a doufáme, že naposled, se vracíme k případu chlapce z Husovy ulice. Včera v noci se x policejních hlídek usilovně věnovalo pátrání po třech neznámých pachatelích a dnes odpoledne, poté co byl chlapec schopen výslechu, si ho převzali zkušení kriminalisté. Jejich zjištění a i následné přiznání chlapce pak případ velmi rychle objasnilo. Chlapec si celé přepadení totiž vymyslel.
Nám se pak již celkem jednoduše podařilo zjistit, co se vlastně doopravdy stalo. Tento čtrnáctiletý chlapec trvale bere silné léky na nemoc, kterou vzhledem k jeho věku nemůžeme uvést a včera se někde opil s kamarády. Právě kombinace léků a alkoholu u něj pak vyvolala popsaný silný záchvat, v kterém jsme ho my nalezli.
Co přesně ho vedlo k bláznivému nápadu si přepadení vymyslet, samozřejmě nevíme, ale vše nasvědčuje tomu, že když kolem sebe viděl co rozpoutal, tedy policii, záchranáře, nás a vyděšenou maminku, dostal prostě jen strach z následků.
Případ je tedy uzavřen, v Plzni děti nikdo nepřepadává a vás čtenáře prosíme o maximální zdrženlivost u komentářů. Chlapec sice udělal velkou chybu, ale stále jde o dítě. Rodinu nyní bude čekat šetření sociálky a další možné následky, a chudáka jeho maminku, která si asi užila nejvíc, již více trápit nechceme.
Také nás ale trochu zajímá, zda si čtenáři, pod původním článkem napadající policii za nečinnost či neschopnost, konečně také trochu sáhnou do svědomí.
Rada na závěr
Již kdysi KRIMI-PLZEŇ požádala o vysvětlení bývalého plzeňského kriminalistu, zda je vymyšlené přepadení ojedinělé nebo se něco podobného děje častěji:
„Asi vás to překvapí, ale jde o poměrně častý jev, kdy si většinou mladí lidé z různých důvodů vymyslí loupežné přepadení. Často to bývá strach z dluhu, či z prozrazení utracení a nebo například z prohry peněz. Také jsem často zažil, že mladí mají strach z pozdního návratu domů a raději zavolají, že je někdo přepadl, neuvědomují si ale, co tím spustí za lavinu.
Náš trestní řád považuje loupež za jeden z nejzávažnějších trestných činů, dnes říkáme zločinů a na místo vždy vyjíždí celý tým odborníků. Tito policisté za sebou mají desítky nebo i stovky vyřešených, skutečných loupeží a tedy ví, jak se skutečná oběť chová, jak vypadá například po útoku a hlavně jaké mají být stopy na místě. Proti nim stojí amatér vykládající víceméně pečlivě připravený příběh a výjezd většinou u druhé až třetí věty poznal, že tohle by mohlo být smyšlené. Pak už jen záleželo, kdy to údajně přepadený vzdá a přestane kecat.
Právní postih mu v tomto případě sice většinou nehrozí, ale pořádná ostuda už ano. Nejhorší na tom je, že na podobné věci nám v noci stáli všichni, dosah SKPV, technik, obvoďáci, někdy psovod a okolí pak pročesávali péjáci. Někde jinde se pak mohlo dít něco doopravdy a kvůli takové pitomosti mohl skutečný pachatel opravdové trestné činnosti unikat."
