Dobrý den vážená redakce,
chtěla bych vám popsat příběh, který se mi stal včera odpoledne v Plzni na Borech. Byla jsem nakupovat v Luně, zaplatila jsem u pokladny a zamířila s nákupem domů. Poté, co jsem prošla halou, všimla jsem si podezřelého individua, který šel za mnou. Jasně jsem ho poznala, byl to muž, který stál ve frontě u pokladny hned za mnou a už tam jsem si ho všimla, vyholená hlava a tetování, prostě kriminálník jako vyšitý.
Jsem sice už babka se sedmi křížky na krku, ale pořád aktivně chodím dlouhé trasy a ještě donedávna jsem běhala i půlmaraton, takže jsem si řekla, rychle pryč od něj, to dáš! Vyšla jsem ven na parkoviště a rychle zmizela mezi auty. Opatrně jsem parkoviště obešla, šťastná, že jsem ho obelstila, zamířila k domovu a najednou slyším, že na mě někdo huláká. Byl to zase on!
To už jsem se rozběhla, oběhla panelák a přeběhla parčík za ním, kde jsem se ukryla za křovíčkem. Koukám, a on běží taky, jenže rovně, takže mě minul. Bylo mě již naprosto jasné, že si mě vytipoval a jde po mě.
Vzpomněla jsem si na své oblíbené detektivky, takže jsem nešla domů přímo, ale obloukem kolem jiných paneláků. Blížím se k našemu domu, když jsem ho znovu zahlédla! Byl schovaný nedaleko vchodu do domu!
Přiznávám, že jsem už měla strach, jenže policii jsem zavolat nemohla, protože jsem si já husa na nákup nevzala telefon. Takže jsem náš dům obešla a vešla zadním vchodem. Po schodech jsem vyběhla po tmě, výtah jsem raději nepřivolávala, vím, že je z venku vidět a s velikou radostí za sebou zamkla dveře bytu.
Jenže za půl hodiny někdo zvoní a pak i bouchá na dveře. Celá rozklepaná beru mobil, připravím si číslo na policii a jdu se podívat špehýrkou. Jasně, zase on! Jenže vedle něj stojí soused pan Steinbach, což je kus chlapa, takže si říkám, že ho asi zadržel jako podezřelého a teď po mě chce, abych ho usvědčila.
Otevřu dveře a ten krajně podezřelý muž mi podává mojí peněženku a říká: "Proboha babi, vy jste mi tedy dala! U pokladny zapomenete peněženku, tak jdu za vámi, abych vám ji vrátil, ale vy se mi ztratíte na parkovišti. Tak to tam procházím a znovu vás zahlédnu, takže na vás volám, ale vy jste mi znovu zmizela, což tedy nechápu, protože jsem na vás celou dobu viděl. Tak jsem si ve vaší peněžence našel vaši adresu, že počkám před domem. Vidím vás přicházet, vykročím vám naproti, jenže vy z čista jasna zase zmizíte! To už sem si říkal, že jsem se asi zbláznil, protože něco podobného se mi za víc jak dvacet let, co sloužím u policie, ještě nestalo."
Pánovi jsem moc poděkovala a omluvila se, že jsem mu utekla. Moc jsme se tomu oba zasmáli a on byl skutečně velice milý a sympatický. Bohužel mě ale vůbec nenapadlo se ho zeptat na jméno. Takže vás moc prosím, zda byste nemohli můj příběh zveřejnit a tomu policistovi ještě jednou moc poděkovat.
Moc vám děkuji a přeji zdravíčko i mnoho pracovních úspěchů!
S pozdravem
jméno pisatelky má redakce k dispozici
