Proč inzerovat právě u nás? I vy můžete inzerovat na největším zpravodajském webu v západních Čechách
Foto

Sebevrah a opilí cizinci v Plzni ohrožovali záchranáře

Ve velmi nebezpečné situaci se ocitli záchranáři, když jeli pomoct zraněnému Polákovi

5. března 2017 23:30 , aktualizace pondělí 6. března 12:19

Cizinci Sebevraždy Ubytovny Záchranáři

     Další poměrně dramatický zásah mají za sebou záchranáři a bohužel jde pouze o další případ z nekonečné řady obdobných zásahů odehrávajících se v některé z plzeňských ubytoven.
     Tentokrát vyslali záchranáře v noci z pátku na sobotu krátce před jedenáctou večer do ubytovny na Domažlické 134, kde se měl nacházet pořezaný cizinec.

     Na místě, v pokoji přímo u hlavního vchodu, byl opravdu Polák s několika velmi hlubokými řeznými ranami na levé ruce, kdy byly vidět i poškozené šlachy a dle všeho si rány muž způsobil nožem sám. Všude bylo velké množství krve a bohužel také mnoho silně opilých osob různých národností, které se motaly záchranářům do zákroku.
     Situaci značně komplikoval i sám zraněný a velmi zakrvácený Polák, který po ošetření nijak netoužil a naopak byl velmi agresivní.  Záchranářům kladl značný odpor a díky ostatním cizincům tak hrozila eskalace konfliktu.
     Záchranáři si tedy na místo museli vyžádat asistenci policistů a teprve poté mohli muže ošetřit a transportovat ho do nemocnice.
     Dle vyjádření jednoho z ubytovaných byl pořezaný muž Polák Wojciech K., se kterým měli již několik konfliktů. Proč k sebepoškození Poláka došlo ubytovaný nevěděl, ale uvedl, že Polák vypadal jako v nějakém amoku a s nožem v ruce ohrožoval ostatní ubytované již nějakou dobu před svým pořezáním.

Foto: Tato ubytovna aktuálně, zdroj: Ubytovna Domažlická

„Zabili mi syna," řvala žena na ubytovně v ústrety policistům

Starší případ z této ubytovny, kdy oznamovatel hlásil probodení muže

     K ubytovně na Domažlické třídě se sjížděly s kvílením majáků policejní hlídky z celého okolí. Z ubytovny se ozýval vzteklý řev mužů a jekot žen. Policisté vtrhli dovnitř a ven vystrkovali děti, které se jim pletly pod nohama, připravovali se tak na případné použití síly a bezpečí dětí je vždy prvořadé.
     Špinavá a špatně osvětlená chodba ubytovny je plná řvoucích lidí, nabitých emocemi. Jeden přes druhého řve a obviňuje kohosi z pobodání jiného.
     Policisté se brzy začínají orientovat, kdo patří ke které straně rvačky a kdo je jen čumil, oddělují znepřátelené tábory a zvědavce zahání zpět do pokojů.
     Žena v pokoji drží v náručí syna a řve na policisty, že jí ho zabili. Pachatel této domnělé „vraždy“ přitom stojí na chodbě, krvácí z menší rány po noži na prsou a řve na ženu vulgární výrazy, směřované na jejího syna. Policisté jednak zjišťují, že „zavražděnému“ zřejmě nic moc není, zranění je spíše větší škrábanec, ale preventivně vysílačkou volají záchranáře a údajného útočníka odvádějí.
     Dalším zjištěním je, že všichni v konfliktu jsou z jedné, široké a rozvětvené rodiny a nikdo nehodlá proti nikomu vypovídat. Když dojde na lámání chleba a policisté chtějí zaznamenat výpovědi, všichni uvádějí, že se nic nestalo. Mezitím si „zavražděný“ chce jít zapálit a hádá se s policisty, že zná zákony a je to jeho právo.

Foto: Z uvedeného staršího případu