Vazba je také ale patrně nejdiskutovanějším konfliktním tématem v diskuzích pod krimi články. Pokud je pachatel umístěn do vazby, „Je to špatně, je proti němu určitě málo důkazů, je nevinný a za vše toto bezpráví může policie, že ho tam dala!“ Pokud není umístěn na vazbu, zase za to může policie: „Teď to může spáchat znova, měl nějakého známého a určitě někoho podplatil.“ Málokdo z diskutujících ale ví, jak je to doopravdy a jak proces vzetí do vazby vlastně probíhá.
KRIMI PLZEŇ se tedy rozhodla tento uzel rozetnout a vysvětlit čtenářům vše o tomto tématu. Nebudeme to ale vysvětlovat sami, zeptali jsme se raději těch nejlepších odborníků – těch co o vazbě rozhodují.
Předtím, než jim dáme slovo, ještě uvádíme tři vazební důvody:
Vazební důvody
Útěková vazba
Hrozí, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
Koluzní vazba
Hrozí, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání
Předstižná vazba
Hrozí, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
Prvním v řadě u koho musíme začít, je policie. Policisté se domnívají, že osoba kterou vyšetřují je pachatel, že již nasbírali dostatek důkazů a tak se osobě PODEZŘELÉ sdělí obvinění a on se tak stává OBVINĚNÝM. Obviněného pak lze vzít do vazby, pokud se policisté domnívají, že by bylo lépe mít pravděpodobného pachatele „za katrem“. Více nám o tom řekne policista ze služby kriminální policie a vyšetřování.
„Po zadržení obviněného člověka nám běží čas 48 hodin na to, abychom ho buď propustili a nebo podali podnět státnímu zástupci na vzetí do vazby. Vzhledem k tomu, že omezení osobní svobody je vážným zásahem do práv člověka, je vždy nutné pečlivě zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky, aby tato osoba mohla být vzata do vazby. Prověřujeme tedy, zda jde o dosud netrestaného člověka nebo recidivistu, zda obviněný s námi spolupracuje či zda se vyhýbá trestnímu řízení, také zda má trvalé bydliště kde se zdržuje, zda má práci nebo případně jiné vazby k místu zdržování se. V případě, že navrhujeme vazbu, je nezbytné, abychom již měli shromážděno co nejvíce důkazů, které náš návrh odůvodňují.“
Nyní do hry vstupuje STÁTNÍ ZÁSTUPCE (postaru prokurátor, nesprávně, po vzoru amerických seriálů, státní návladní).
„Ještě nedávno nepoučení novináři ve svých článcích psali, že do vazby někoho poslal státní zástupce. Pak policie začala pracovat na svém mediálním obrazu a ústy svých půvabných mluvčích sdělovala veřejnosti, že policie navrhla vazbu a soudce ji uvalil. Takže správně – policie podá státnímu zástupci podnět k návrhu na vzetí do vazby. Pouze státní zástupce rozhodne, zda u obviněného vazební důvody shledává či nikoli. Státní zástupce policii uloží opatřit důkazy, které jsou ještě potřeba, a pokud shledá přítomnost některého z vazebních důvodů, podá příslušnému soudci návrh na vzetí obviněného do vazby. Na všechno výše popsané je celkem 48 hodin. Tato lhůta se počítá od prvního kontaktu následně obviněného s policií, od prvního okamžiku, kdy je jakkoli omezena osobní svoboda dotyčné osoby, např. jejím zadržením na místě činu. V oněch 48 hodinách musí policejní orgán vyhotovit usnesení o zahájení trestního stíhání a dotyčné osobě ho předat, eventuálně zajistit teď již obviněnému obhájce, vyslechnout obviněného za přítomnosti obhájce, vyslechnout eventuálně další důležité svědky, zajistit důležité důkazy a předat státnímu zástupci spis. Ten ho musí načíst a sepsat návrh na vzetí do vazby a v oněch 48 hodinách předat spis soudci. Je jedno, jestli je večer, ráno nebo hluboká noc, tato lhůta se nesmí ani o minutu překročit, jinak musí být obviněný okamžitě propuštěn ze zadržení na svobodu.“
Poslední, u koho tento pomyslný řetězec končí, je soudce. Soudce v trestním řízení rozhoduje o vině a následném trestu. Soudce je při výkonu své funkce zcela nezávislý a je vázán pouze zákonem. Je ale povinen je vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně, spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Soudce je z pohledu obsahu tohoto článku ten, kdo má poslední slovo v rozhodování o vazbě.
„Soudce má od okamžiku předání obviněného dalších 24 hodin. V této lhůtě musí nařídit vazební zasedání a rozhodnout o vazbě. Vazební zasedání je takové malé soudní jednání, obviněný je vyslechnut jak ke skutku, tak k vazebním důvodům, provádějí se listinné důkazy a nakonec soudce rozhodne. Buď vezme obviněného do vazby z některého výše popsaného vazebního důvodu, popř. více důvodů nebo vazební důvod neshledá a obviněného propustí na svobodu. Případně vazební důvod shledá, ale nahradí ho jiným institutem – písemným slibem obviněného, dohledem probačního úředníka, zárukou důvěryhodné osoby, kaucí. Pak je obviněný opět propuštěn na svobodu. Pokud není, policie ho rovnou eskortuje do příslušné věznice. Vazebním spisům musí být věnována zvýšená pozornost. Podle závažnosti trestné činnosti jsou odstupňovány lhůty vazby, do určitého dne musí být podána obžaloba, do určitého dne musí být přezkoumáváno, zda důvody vazby trvají. Pokud se jakákoli lhůta překročí, obviněný musí být ihned propuštěn na svobodu.
Na závěr je nutno říci důležitou skutečnost. Vazba není trest! Uvalení či neuvalení vazby nijak neukazuje, jak dopadne následné soudní jednání. Navíc není jediným kritériem závažnost spáchaného činu. Takže obviněný za drobné krádeže v obchodech, může ve vazbě skončit, naopak si lze představit obviněného z vraždy, který ve vazbě skončit nemusí (i když u těch nejzávažnějších trestných činů bývá vazba spíše pravidlem).“
KRIMI PLZEŇ děkuje policistům, nejmenovanému státnímu zástupci a soudci za obrovskou pomoc při vzniku tohoto článku
Za poskytnuté fotografie děkujeme tiskové mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR
