Sedím v kuchyni doma u jednoho úplně obyčejného detektiva bezpečnostní služby Briston a s díky od jeho velmi milé a velmi příjemné paní odmítám kávu, protože jsem jich měl dneska už asi pět. Muž proti mně je neuvěřitelně skromný a obyčejný, a já z něj skoro násilím páčím příběh, který už tak úplně obyčejný není.
Celý jeho příběh se začal odvíjet na plzeňském Náměstí Republiky v neděli, kolem osmé večer. Muž, jehož totožnost chceme utajit, protože pracuje jako detektiv v obchodním domě Billa a tedy z hlediska své profese musí zůstat v anonymitě, se vrací společně s paní přes náměstí. Před jeho očima se začíná odvíjet příběh, kde jednu z hlavních rolí hraje zcela opilý německý turista. Potácí se zmožen náměstím a vyhlíží lavičku, na které by si odpočinul. Z druhé strany si ho ale jak sup vyhlíží snědý mladík v kraťasech. Sleduje opilcovo chatrné kroky a zcela jasně vyhlíží správný okamžik. Tohle chování obou protagonistů ale nemůže uniknout našemu detektivovi, protože jeho právě pozorování podezřelých živí.
Mladík se dočkal vytouženého okamžiku! Němec se opřel o lavičku a odpočívá. Na to přesně lupič čekal, vyrazil k turistovi, bez jakéhokoli zdržování mu vrazil ruku do kapsy a cosi černého, podlouhlého ukořistil. Pak zcela v klidu vyrazil směrem do Dřevěné, spokojen sám se sebou, i z čerstvě nabyté kořistí.
Nemohl ale tušit, že ho po celou dobu sleduje profík z Bristonu. Detektiv zcela správně usoudil, že doby akčních kovbojů už dávno skončily, že on sám nebude na náměstí chytal loupežníka a telefonicky se spojil s operačním důstojníkem policie na lince 158. Samozřejmě se také dal do nenápadného sledování lupiče, postupoval za ním Dřevěnou ulicí a policistovi na telefonu sděloval trasu úniku pachatele. Mladík s kradenou kořistí zahnul k Západočeskému muzeu, stále ale pronásledován detektivem s telefonem u ucha.
Když byl pachatel u velké fontány, zřejmě spatřil od Kopeckého sadů jet policejní vůz. Rychle odbočil, ale po nábřeží se již hnalo další policejní vozidlo! „Sakra, jak o mě asi můžou vědět!“ nechápal asi a nenápadného detektiva v závěsu si vůbec nevšiml. Evidentně zhnusen policejním terorem, který nedovolí slušnému člověku okrádat turisty, se tedy rozhodl s kořistí rozloučit a předmět, jehož získání mu dalo takovou námahu, odhodil do nejbližšího křoví. Zřejmě si tak pomyslel, že teď už proti němu nic nikdo mít nemůže a nechal se v klidu sebrat.
Opodál ale stál nenápadný detektiv a čekal, až si policisté z křoví vyloví velmi drahý, německý mobilní telefon.
