Zažít toto cvičení patřilo bezesporu mezi emočně silné prožitky. Vše začalo kolem půl desáté v tubusu tunelu Valík, kde se simulovala nehoda asi desítky vozů s dvacítkou lidí. Samozřejmě jsme v minulosti byli u několika skutečných, vážných nehod a tohle obrovské cvičení se realitě velmi blížilo.
Po startu cvičení se tubus zaplnil kouřem a ze šera tunelu se ozýval řev zraněných. Vše opravdu působilo až nechutně realisticky, zvláště s ohledem na to, že se na místě nehody vlastně skoro nic nepohybovalo, zranění lidé sténali, někteří volali o pomoc, nechyběla ani krev stékající po končetinách, trčících z vraků vozů a jediný kdo byl vidět, byl jakýsi raněný, nesmyslně bloumající u zcela zdemolovaného Citroenu. Nevěřili byste, jak dlouhých se mohlo zdát šest minut, než jsme zaslechli první sirénu hasičského auta.
Posádka hasičů, která dorazila jako první, okamžitě zahájila hašení, do dvaceti vteřin dorazila další, připojila se k té první a pak to už šlo ráz na ráz. Dojížděly další červené vozy, objevila se i první hlídka policistů a vzápětí začali dojíždět ve žlutých vozech i záchranáři.
Teprve zde si člověk plně uvědomí, že hasiči nejenom hasí, ale hlavně zachraňují životy. Hasiči byli prostě všude, vystříhávali lidi, transportovali je, ošetřovali, uklidňovali a spolupracovali s dalšími záchrannými složkami. Policisté snadno zvládli velmi bojovnou paní evidentně v šoku a vyváděli nejlehčí případy ven z tubusu. Záchranáři rozdělovali zraněné dle vážnosti, ošetřovali na místě, resuscitovali a následně zahájili a samozřejmě také řídili transport do všech plzeňských nemocnic.
Náš obdiv bezesporu patří i figurantům z Vodní záchranné služby, kteří zamazaní umělou krví nikdy nevypadli ze svých rolí a pečlivě hráli své scénáře do posledního detailu. Hádali se se záchranáři, barvitě popisovali svá zranění, starší paní zmateně hledala svého manžela, zatímco mladá dívka hystericky odmítala opustit těžce zraněnou kamarádku.
„Kolik jich máš ve vrtuli?“ volal jeden ze záchranářů na řídícího. „Dva a letíme na emery!“ potvrzoval řídící a dával pokyn pilotovi ke startu, zatímco starší policista uklidňoval velmi zmatenou dívku a dával tak čas záchranáři fixujícímu zlomenou nohu její kamarádky.
„Cvičení probíhá nejenom zde, kde je nás sedmdesát, ale i v nemocnicích, kde další šedesátka lidí pracuje na tom, co jim odsud přivezeme,“ vysvětlil nám mluvčí hasičů celý průběh cvičení.
Závěrem musíme ocenit práci všech účastníků, protože opravdu s maximálním nasazením trénovali, aby nás ostatní jednou mohli zachránit o těch pár rozhodujících minut dřív a na vlastní oči jsme viděli, že do toho dali opravdu vše.
