Před lety jsme psali hodně sledovaný článek "Pouštím maják a zapínám sirénu!" - pozvali jsme tenkrát na pivo policistu, hasiče a záchranáře a nechali je popsat jejich náročnou práci.
Dnes se ke článku vrátíme, protože se nám do ruky dostalo video z případu, kdy jelo vozidlo ZZSmezi Líněmi a Sulkovemk neodkladné pomoci pacientovi a řidič osobního vozu přímo ohrozil celou posádku ZZS, jedoucí ve více než stokilometrové rychlosti. Pouze umění řidiče zabránilo střetu nebo havarování do příkopu nebo lesa vpravo, kdy by následky samozřejmě byly fatální.U mnoha obdobných případů přitom při dojezdu na místo pak nejde o minuty, ale dokonce i o vteřiny a jako nejčastější a nejrizikovější záchranáři uvedli tepenné krvácení, náhlou srdeční příhodu, anafylaktický šoknebo třeba dušení.
Nás během schůzky zajímalo, jaké je to jezdit po Plzni pod majákem se sirénou, tzv. s VRZ.
Všichni tři naši hosté se ve valné většině případů shodli na tom, že většina plzeňských řidičů patří do kategorie slušných, kteří respektují modré výstražné světlo a snaží se pomoci tím, že vám cestu uvolní. Zbývající řidiče ale po delší diskuzi dokázali hosté rozdělit do dvou skupin:
První a největší, to jsou jedinci, kteří maják ignorují, uhnou neradi nebo dokonce nadávají, zřejmě si myslí, že sanitka s lékařem, či plně naložené auto hasičů v přilbách, jede na svačinu.
Druhou skupinu tvoří snaživí, ale nezkušení řidiči nebo začátečníci. Ti buď po spatření vozidla s VRZ ztuhnou a dupnou na brzdu, ať stojí kdekoli a nebo vám uhnou na opačnou stranu než ostatní. „Pak musíte šíleně kličkovat“ doplnil policista u stolu. „Ale co my?“, smál se hasič: „Já kdybych se pokusil s cisternou ve vyšší rychlosti kličkovat, tak jdu na bok a uválím tam všechna auta jak váleček na nudle. Voda v cisterně je prevít, ta se přelije a auto převrátí.“
Daleko horší než řidiči, jsou ale chodci, shodují se všichni u stolu. Ačkoli na rozdíl od řidičů nejsou chráněni nárazníky a deformačními zónami, dovolí si daleko víc. "V lepším případě jen pomalu přecházejí, ignorujíc, že se k nim řítíte - to prostě zpomalíte nebo zastavíte, ale nejhorší je, když vám do vozovky vstoupí na poslední chvíli. To je tragédie hotová a není šance k ničemu."
„Napiš tam o sluchátkovejch!“ poučují mě chlapi u stolu, „To jsou ti, co mají sluchátka na uších a čumí jen před sebe! Vlezou do vozovky, nerozhlédnou se a nejlepší je, když se ještě pohupujou do rytmu, to je pak siréna i maják na ..!“ dodávají souhlasně všichni. „Taky babičky s nákupy a nebo děti. Já zažil asi nejhorší situaci, když jsem jel s novou verzí služebního auta a malej kluk vyběhl od mámy do vozovky, strhl jsem to přes obrubník, abych se mu vyhnul a zničil gumu i ráfek.“ zavzpomínal policista.
Pak mi ještě chlapi vysvětlili jednu věc, která je určitě zajímavá a když se člověk zamyslí, dojde mu, že i logická. Policisté v oktávce mají šance zabránit střetu největší, jsou jen dva nebo tři v osobáku. Horší to mají hasiči, ti řídí mnohatunové auto, pak i když na brzdu řidič dupne, váha vozu ho neúprosně hrne dál. Prosím, mějte ale na paměti, že zcela jistě to mají nejhorší právě řidiči Zdravotní záchranné služby.
Vůz který řídí, je malý operační sál, plně vybavený k poskytování profesionální pomoci zraněné osobě. Řidič neví, zda jsou osoby za ním připoutané a sedí a nebo jestli se zdravotní stav transportované osoby nezhoršil, lékař zrovna nevstal, nestojí u pacienta a nezachraňuje mu život. Všichni snad chápou, že pokud by řidič v tomto případě musel dupnout na brzdu, může sice chodci život zachránit, ale může zabít nebo zranit celý tým vzadu i s pacientem, ležícím na lůžku.
Mějte tedy prosím na paměti, že policejní, hasičská nebo záchranářská vozidla jedou někomu pomoci a může to být zrovna váš příbuzný nebo kamarád. Prosíme, respektujte jejich poslání a pomozte jim tím, že jim vždy a bezpečně cestu uvolníte.
