Je poledne, čtvrtek 30. 6. a na mobilní telefon naší záchranné stanice živočichů volá zaměstnanec z budovy úřadu na Palackého náměstí:„Na střeše budovy kde sídlíme, je těsně nad okapem v ochranné síti proti holubům zamotaná poštolka. Být to někde blíže k vikýři, tak bych ji vymotal, ale je to na opačném konci střechy a bez jistícího lana bych to nedal.“
Čtvrtky odpoledne hlídám, mám malou a tentokrát to s ní na šikmé střeše opravdu nezvládnu. Žádám tedy o pomoc kolegy z odchytové skupiny Městské policie Plzeň a zhruba za půl hodiny se potkáváme před budovou. Pán z úřadu nás vede na střechu a ukazuje poštolčího samečka, zamotaného do ochranné sítě.
Strážník Petr Kokoška se obléká do jistícího postroje a leze po žebříku do vikýře, kolega Zdeněk Petrovic ho jistí z půdy a povoluje či přitahuje jistící lano.
Jde to špatně, strážníci na sebe nevidí, střecha je dosti šikmá a mezera mezi střešní krytinou a ochranou sítí jenom několik centimetrů. Mimo jiné se není čeho chytit a hromosvod i komín včetně stupaček jsou od zamotané poštolky dost daleko. Přesněji řečeno, kdyby se kolega Kokoška po střeše sklouzl, tak by zcela bezpečně zmizel pod okapem, zavěšený na laně v prostoru před okny kanceláří.
To se však nestalo, a tak se po chvilce vymotávání strážník Petr Kokoška i s poštolkou ocitl zpět na půdě u kolegy Zdeňka Petrovice.
Tímto bych chtěl poděkovat kolegům od Městské policie za jich operativní a profesionální výpomoc při záchraně poštolky obecné
Děkuji
Karel Makoň
