ZPOVĚĎ: Táta a syn Chaloupkové – režisér medvědích večerníčků a odsouzený lupič

Pohled do rodiny na bolest, kterou syn způsobil i synova velká veřejná omluva

16. srpna 2016 22:39 , aktualizace 22:39

Tento článek nebude věnován případu samotnému, protože o tom bylo napsáno více než dost, takže jen pro připomenutí: Koncem minulého roku si v noci tři muži ve věku 21, 24 a 25 let telefonicky objednali dovoz jídla z Pizza Májovka na adresu v Mohylové ulici, jenže namísto zaplacení přivezeného jídla tato trojice poslíčka zmlátila a okradla.

Státní zástupce mimo jiné v žalobě uvedl, že jeden z nich dal poslíčkovi bez jakéhokoli varování několikrát pěstí do obličeje a pak ho i škrtili. Peníze pak mladí muži utratili za zábavu ještě tentýž den.

O této loupeži se psalo opravdu hodně, ne však pro loupež samotnou, ale protože jeden z lupičů byl synem režiséra Václava Chaloupka, známého především z medvídkového, vlčího nebo vydřího večerníčku a mnoha dalších pořadů.


Krimi-Plzeň jako jediné noviny dostaly možnost informovat o tom, jaké bylo pozadí případu i jaký následek a dopad má toto vše pro rodinu Václava Chaloupka.

Václav Chaloupek syn

Na začátku předminulého týdne k nám do redakce dorazila neohlášená návštěva. Přišel mladý, sympaticky vyhlížející muž s tím, že chce mluvit s redaktorem, který psal článek o přepadení poslíčka s pizzou. „Zeptal jsem se ho co potřebuje a on mi odpověděl, že je Chaloupek, tedy ten, kdo loupež spáchal. Samozřejmě jsem byl překvapen a nevěděl jsem, co od něj mám očekávat. Přiznávám, že jsem nenápadně otevřel šuplík stolu, kde mám pistoli a v jeho vlastním zájmu jsem doufal, že si se mnou nejde srovnat účty,“ popsal začátek schůzky náš redaktor.

Další hovor nás však rychle vyvedl z tohoto omylu a ukázalo se, že 25letý Václav Chaloupek je velmi inteligentní kluk, který si sype popel na hlavu, svou vinu plně přiznává, všeho lituje a je připraven na nástup výkonu tříletého trestu, který očekává v nejbližších dnech.

Tahle neplánovaná schůzka se nakonec protáhla na více než tři hodiny. S Václavem jsme si povídali o všem, o jeho životě, jeho problémech a životních chybách i o tom, co loupeži vlastně předcházelo a jaký byl její motiv. Václav se nebál žádné naší otázky a odpověděl na vše.

"Víte, já měl perfektní dětství a fajn život, mám skvělé rodiče, které velmi miluji. Oni mi vždy dali to, co jsem potřeboval, tím ale nemyslím majetek nebo peníze, ale lásku a dobrou výchovu. Velmi mě teď mrzí, co jsem jim za to všechno já svým jednáním způsobil.

Já se celé dětství pohyboval mezi zajímavými lidmi, běžně byl v televizi a doslova jsem vyrůstal s vlky a medvědy a ani ve snu by mě nenapadlo, jak můžu skončit."


Kde se tedy stal problém?

"Teprve po dvacítce jsem zjistil, kde mám slabinu. Mým problémem je alkohol. Nejsem alkoholik, pít nepotřebuji, ale když byl víkend, rád jsem šel s kamarády zapařit. Pak občas došlo k nějaké rvačce, které jsem se účastnil. Pravda je, že v některých případech jsem se bránil a nebo jsem bránil jiného člověka, ale také přiznávám, že je pravda, že někdy jsem to vyprovokoval já. Zpětně mohu říct, že mě tahle část života mrzí a jsem vůl, že jsem si neuvědomil, že směřuji někam špatně."


Zlaté dítě? Často se píše, že se vše stalo proto, že pocházíš z bohaté rodiny.

"Ačkoliv si hodně lidí, kteří mě znají pouze z médií, myslí, že mám hromady peněz od táty, tak to není pravda. Měl jsem dobrou a skvěle placenou práci v Německu, ale muselo se tam opravdu makat, pondělí až pátek běžně dvanáct hodin denně. Na víkend jsem pak jel domů a to jsem to s kamarády vždy pořádně roztočil."


Jak k samotné loupeži došlo?

"Na ten osudný den do konce života nezapomenu, bylo to 24. listopadu a já byl s dvěma lidmi, které jsem tenkrát považoval za přátele, u jednoho z nich v bytě v Mohylové ulici.

Byli jsme velmi opilí a objednali jsme si dovoz pizzy. Objednali jsme si ji z vlastního bytu a vlastním telefonem, čili zde samozřejmě nebyla loupež předem plánovaná, tak hloupý není snad nikdo.

Když jsme si ale pro tu pizzu šli, tak se to dole před vchodem zvrhlo, muže s pizzou jsme fyzicky napadli a někdo z nás mu pak sebral tašku s penězi. Konkrétní motiv tam nebyl žádný, vypili jsme hodně alkoholu, možná tam padlo nějaké nevhodné slovo, opravdu nevím.

Přiznávám ale: Ano, udělal jsem to. Ano, velmi toho lituji, a ano, jsem připraven nést následky!"


Po loupeži tě dali na vazbu, jaké to bylo a jak dlouho jsi tam byl?

"Ve vazbě jsem strávil pět měsíců. Nikdo, kdo to nezažil, nedokáže pochopit, co to je vazba pro člověka, který kriminál nikdy nepoznal. Ze dne na den se vám změní celý život, nevíte co s vámi bude, co se venku děje s vašimi blízkými, jak dlouho zde budete a jak se vlastně zde máte chovat.

Samozřejmě neuvěřitelně deprimující je ve vazbě vaše okolí a lidé, se kterými jste nuceni trávit čtyřiadvacet hodin v kuse na několika metrech čtverečních. Za těch pět měsíců jsem zde potkal absolutní odpad společnosti, ale také lidi, kterým jsem mohl věřit a díky kterým jsem to tam přežil. Brzy jsem tam kvůli tátovi dostal přezdívku Vydrýsek, podle toho tátova večerníčku a pak už mi ji tam nikdo neodpáral."


Proč jsi nás vyhledal a co vlastně chceš říct našim čtenářům?

"Hlavním důvodem proč jsem vás vyhledal není obhajoba toho, co jsem udělal. Plně přiznávám, že jsem nežil ten nejlepší způsob života a nijak nepopírám mojí účast na tomto přepadení. Mým jediným důvodem je omluva všem, co znají mě nebo mé rodiče, kteří na mém jednání nemají žádnou vinu.

Já v nejbližší době nastupuji zpět do věznice, kam jsi jdu odsedět zbytek trestu. Jsem připraven nést následky a plně chápu, že lidé, kteří mě neznají, mě považují za grázla. Až se vrátím, mám spoustu plánů, ale ze všeho nejvíc chci dokázat, že to byla hloupost a úlet a že do slušné rodiny patřím."

Václav Chaloupek otec

Samozřejmě jsme se sešli i s Václavem Chaloupkem starším a popovídali jsme si s ním o tom, jak on současnou, pro něj těžkou dobu, prožívá.

„Samozřejmě neuvěřitelně těžko, nikdy jsem si nedokázal představit, že na konci svých let budu muset chodit navštěvovat svého syna do vězení.

Tohle je pro mě třetí těžká životní rána. První přišla v roce 1978, kdy se nám narodila dcera s těžkou srdeční vadou, Rok a půl jsme žili v nejistotě, zda ho vůbec přežije.

Druhá přišla v 80. letech, kdy jsem byl donucen scházet se s lidmi z StB a přitom nedonášet, neudávat a snažit se zůstat čistý. Všechno skončilo ještě před listopadem, kdy na nátlak téhle složky mne vyhodili ze ZOO a já zůstal bez místa."


Kolik máš dětí a jaký byl Vašek jako dítě?

„Mám tři děti, dvě holky, narozené 1974 a 1978. Vašek se narodil v roce 1990, takže je můj nejmladší.

Vašek býval kluk jako každý jiný a celé dětství strávil mezi vlky, medvědy a jinými chundelatými hrdiny mých filmů. Když jsem někam jel s medvědy, Vašík vždy jezdil se mnou a moc mi s nimi pomáhal. Vašek tak získal jiný vztah k přírodě a ke zvířatům a nikdy mě nenapadlo, že by mohl takhle sejít z cesty."


Byla to tzv. "rána z čistého nebe" nebo jsi viděl, že se něco horší?

"Při pohledu zpět asi vidím, že se to začalo horšit od roku 2001, kdy jsme byli delší dobu v Africe. Vašek pak začal mít problémy ve škole, zlobil a tím, že je Chaloupek, kterého často všichni vídali v televizi, na sebe přitahoval pozornost. Asi nechtěl být jen ten z večerníčků a potřeboval se prosadit jinak, takže na sebe rád přitahoval pozornost. Byl vždy vůdcem party a začal se obklopovat darebáky, ať už míněno v dobrém slova smyslu nebo bohužel i skutečnými zmetky. Pak se objevily problémy se záškoláctvím a i vyhození ze školy. Jeho život se ubíral cestou, kterou jsem si nepředstavoval, ale nemohl jsem to ovlivnit."


Jaký je vztah k synovi teď a co prožíváš?

"Samozřejmě mě strašně mrzí to, co udělal, ale je to můj syn a proto za ním budu stát, dokud budu věřit, že si z tohoto vezme ponaučení a bude z něj rovný chlap. Prožívám teď mizerné období. Osud tomu chtěl a v den, kdy měl mít Vašek soud, přišla smutná zpráva z Berouna, že medvěd Vojta, se kterým Vašek vyrůstal, ráno zemřel. Neuvěřitelná náhoda je, že když probíhal po několika týdnech odvolací soud, zemřel Vaškovi druhý zvířecí brácha, vlk Flíček.

Já jsem se původně rozhodl, že odejdu z veřejné scény, protože jsem nyní jak v zastupitelstvu, tak také kandiduji do senátu ČR. Přátelé mě nakonec přesvědčili, že tím ničemu nepomohu a naopak ublížím lidem, kteří za mnou stáli. Představoval jsem si tváře a jména lidí, kterým bych tou kapitulací udělal radost a utvrdil jsem se v tom, že musím dělat to, co považuji za nejlepší. Pokračovat v tom co dělám a samozřejmě pomáhat svému synovi. Přece by si mě lidé více nevážili, kdybych se Vaška zřekl.

Vzpomínám na své dětství, kdy mi neustále někdo připomínal, že mám tátu v Jáchymově a že dostal 30 let za protistátní činnost. V dospělosti mi několikrát nabízeli členství v KSČ a možnost kariéry, když se budu od rodičů distancovat. Tenkrát jsem se naučil žít s tím, že některé věci mít nemohu. Snad je přece jen jiná doba, přestože mi někteří lidé synovo selhání hodně přejí, často i ti, kterým jsem pomohl. Teprve když je člověk ve srabu, pozná cenu přátelství. S mou prací, názory ani dalšími plány to, co Vašek udělal, nesouvisí. Bude to mít těžké, ale doufám, že už ví co dělat."