Co se tenkrát stalo?
24. října 2013 mezi 20. až 21. hodinou vyjeli policisté sloužící na obvodním oddělení Bory do osady bezdomovců v Borské ulici. Jejich úkolem bylo prošetřit oznámení o tom, že se agresivní bezdomovec opakovaně dopustil obtěžování ženy.
Na místě policisté nalezli bezdomovce Pecku, který byl známý častým vyvoláváním problémů a vyzvali ho, aby osadu opustil. Následně po klidném vyřešení celé události policisté z místa odjeli.
Bezdomovec Pecko se pak další dva dny ještě potuloval Plzní, nastěhoval se do bytu známé, a tam další den zemřel. Pitva následně prokázala, že to bylo na následky roztržené sleziny.
První soud
Generální inspekce ozbrojených sborů později policisty obvinila z podílu na smrti muže s tím, že policisté měli muže odvést na přilehlou panelovou cestu, kde ho měli bezdůvodně napadnout a zkopat.
Toto jednání samozřejmě oba policisté vyloučili a opakovaně uvedli, že k ničemu podobnému nedošlo a jejich prospěch mluvilo i to, že oba sloužili jako policisté téměř deset let, nikdy neměli žádný kázeňský trest a naopak byli vyznamenáni za záchranu lidského života.
Plzeňský soud dopadl dle očekávání většiny zainteresovaných zproštěním obžaloby. Soudce Mgr. Tomáš Bouček vysvětlil, že odborní znalci jednoznačně neuvedli, že by utrpěná zranění (roztržení sleziny aj.) časově odpovídala zákroku policistů a také poukázal na to, že se bezdomovec Pecko po údajném napadení potuloval kdoví kde.
Vzhledem k tomu, že šlo o známého a velmi problematického muže, který denně vypil 3 – 5 litrů vína a často vyvolával konflikty s lidmi, nedá se totiž vyloučit, že byl napaden a zbit později někde jinde a někým jiným.
Dokonce ani výpovědi svědků z řad bezdomovců nepotvrdily verzi obžaloby. Svědci sice uváděli, že jim Pecko před smrtí uvedl, že byl zkopán, ale neříkal, že by to bylo právě těmito policisty.
Soudce otočil a policisty odsoudil
Na základě odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze totiž případ vrátil zpět do Plzně, protože nesouhlasil s hodnocením důkazů jako nedostatečné a také uložil vypracovat znalecký posudek policistů z oboru psychologie.
Ačkoli tento posudek mluvil ve prospěch policistů, protože mimo jiné uváděl, že oba muži nemají sklony k afektivnímu jednání, nejsou zvýšeně agresivní a chápou správně své činy, soud nakonec překvapivě oba odsoudil k osmi letům.
„Soud nižší instance, v tomto případě krajský, je vázán právním názorem soudu vyšší instance, pokud dochází k vrácení věci po odvolání na soud nižší instance,“ vysvětlil nám odborník.
Oba obžalovaní se samozřejmě okamžitě odvolali a odvolací soud jim následně tresty snížil o polovinu, tedy na čtyři roky vězení.
Žena boj o svého partnera nevzdává
„Můj přítel je nejhodnější člověk co znám, nedokážu si představit, že by byl schopen něco takového udělat. Vždyť jsem s ním začala kdysi chodit právě proto, že byl velmi obětavý, klidný a hlavně nikdy nikomu neodmítl pomoct.
Vlastně tomu všemu stále nemohu uvěřit a připadá mi to jako nekončící zlý sen. Přítel jde večer do služby, znala jsem jeho přesvědčení, že svou práci bral jako službu veřejnosti a najednou vám někdo tvrdí, že udělal to, za co ho odsoudili. Vím, že kdyby to skutečně udělal, řekl by mi to a já i všichni co ho znají víme, že to neudělal,“ řekla nám v jednom z mnoha hovorů přítelkyně jednoho z expolicistů.
Právě tato žena nikdy boj za nevinu svého přítele nikdy nevzdala a společně se svým právníkem nalezla pochybení ve znaleckém posudku na jehož základě byl nakonec muži odsouzeni.
„Údajné napadení ale nikdo neviděl a dokonce ani sám poškozený nikomu neřekl, že by ho právě tito dva policisté měli napadnout. Byl tedy vypracován znalecký posudek, který měl vinu policistů dokázat, ale my v něm nalezli chybu, protože se neshoduje s dobou, kdy s mužem policisté jednali. Ve znaleckém posudku sice byla doložena zahraniční literatura, která by měla připouštět možnou dobu napadení, jenže byla nepřesně přeložena.
Zdálo se nám zvláštní, že soudní znalci z oboru zdravotnictví, specializace soudní lékařství z Plzně, kde proběhla soudní pitva, určili nejprve stáří rozhodujícího poranění na základě provedené laboratorní metody nejméně 3 až 4 dny před smrtí, případně i déle. I když byl posudek jasný a srozumitelný, následoval ještě výslech znalců. Soudní znalec při něm předložil kopii stránky z anglické učebnice soudního lékařství a mimo jiné uvedl, že autor uvádí pozitivní výsledek užité zkoušky již během prvních 2 až 3 dnů po vzniku poranění.
Sehnala jsem si tedy tuto učebnici přímo v Anglii a nechala si u nás soudním tlumočníkem onu pasáž úředně přeložit a tento překlad vyzněl zcela opačně, než přeložil soudní znalec. Dle našeho překladu totiž metoda nedává pozitivní výsledek dříve jak za 2 až 3 dny," vysvětlila nám žena v čem vidí pochybení znalce.
Vzhledem k tomu, že určení stáří poranění bylo pro soudy rozhodující, podala žena prostřednictvím svého právního zástupce návrh na obnovu řízení, kterému bylo vyhověno.
"Doufáme, že to teď konečně dobře dopadne a pravda vyjde najevo. Máme dceru, které jsou dva roky a půlku života je bez tatínka, který jí samozřejmě moc chybí. Vidět ho může pouze jednou za 14 dní, kdy nám cesta do věznice přes celou republiku trvá 5 hodin tam a 5 hodin zpět," dodala ještě žena.
