Mnoho lidí se nás často dotazuje, jak vlastně dopadl Miroslav Pospíšil, známý jako desátník Šlupka.
Nejprve nám dovolte, abychom jeho příběh v krátkosti připomněli:
Miroslav od dětství trpí lehkou mentální retardací, do svých pěti let bydlel u svých prarodičů a poté se dostal do dětského domova, kde zároveň navštěvoval zvláštní školu. Později byl přemístěn do ústavu sociální péče, odkud si ho posléze vzala do péče jedna z ošetřovatelek, které s láskou říkal „teto“. V tom období se začal zajímat o druhoválečnou americkou armádu a získal svou přezdívku desátník Šlupka.
Po smrti „tety“ a následně i jejího manžela se dostal k Romům do Mirošova, kde musel otročit, starat se o dům i zahradu a navíc si na něj vzali půjčky, které samozřejmě neplatili. Tak Šlupka musel z důchodu začít platit dluhy, o kterých ani neví, jak k nim přišel. Popisoval, že neměl ani pořádně kde spát, prý přebýval v kuchyni na podlaze.
Šlupka si tedy vzpomněl na hezké období života v domově a vyrazil zpět "domů". Díky jeho nemoci mu ale nedošlo, že po více než deseti letech se do ústavu nemůže jen tak vrátit a musel by projít celým přijímacím řízením, které ale sám zařídit neuměl.
Desátník Šlupka se tedy ocitl na ulici, kde ho po pár dnech napadli, zbili a bohužel i okradli o zbytek důchodu. Po přepadení byl Šlupka tři dny o hladu, protože na jídlo neměl a žebrat nikdy nechtěl. Bál se už spát na lavičkách a tak dvě noci prochodil po ulicích, pak se bohužel logicky zhroutil. V tu chvíli se o jeho potížích dozvěděli naši partneři z ACW Saloonu, kteří se ho ujali a my poprvé jeho příběh zveřejnili a požádali o něj o pomoc.
Pomoc první
Po zveřejnění jeho příběhu se ozvalo mnoho lidí s nabídkou pomoci a případ si vzal za vlastní primátor Martin Zrzavecký, který domluvil desátníku Šlupkovi jednání na Odboru sociálních služeb. Tam se pracovnice desátníka Šlupky ujaly, zařídily mu ubytování i lékařské prohlídky a začaly plánovat co s ním. Chvíli byl ubytován v Plzni a pak se dostal do Centra sociálních služeb ve Stodě, kde nyní spokojeně žije.
40,000,- korun
To vše by nebylo možné bez pomoci našich čtenářů, kteří se zúčastnili sbírky na pomoc desátníku Šlupkovi. Při té se vybrala částka více než čtyřicet tisíc korun, ze které jsme zaplatili nájmy na ubytovně i v domově, nakoupili mu oblečení a vše další potřebné a překlenuli dobu do dalšího důchodu, ale dokonce ještě stále nemalá částka zbývá. Tu si desátník Šlupka vybírá ve formě kapesného jako přilepšení k důchodu.
Práce
Desátník Šlupka neusnul na vavřínech a nezpohodlněl. Moc dobře si uvědomuje, že dostal šanci si život dát dohromady a chce pro to udělat vše. Proto, když mu ve Stodě našli a nabídli práci, šel to samozřejmě zkusit. Z desátníka Šlupky je teď tedy pekař v pekárně Centra sociálních služeb Stod. Práce ho vysloveně baví, zajímá se o ní a o nabytých zkušenostech a dovednostech velice rád vypráví. V práci je prý svědomitý a pilný a o pracovních úspěších nás telefonicky informuje.
Dnes jsme se tedy za ním do pekárny vydali. Šlupku si tam opravdu pochvalují jako obětavého a ochotného pracanta, a on sám nás velmi hrdě a nadšeně pekárnou provedl.
Šlupka detektivem aneb další příběhy dobrého vojáka Šlupky
Nemyslete si ale, že život se Šlupkou je nějaký med. Mezi věci, na které jsme si již zvykli, patří například telefon o šesté ráno, kdy s ním musíme probrat, jak je špatné, že "kdosi dnes zase nepřišel do práce!" nebo dvouhodinový telefonát, kdy dostával návod jak správně motat housky. Šlupka totiž nabyl dojmu, že to dělá špatně a následují den odmítl jít do práce, protože se styděl. Snad si zde dnes nepřečte, že jsme improvizovali, vysvětlili, že jsme vlastně právě na housky machři a skoro hodinu ho telefonicky učili péct. Ve skutečnosti ho to ale učil bývalý hasič, který pekárnu zevnitř viděl pouze jednou a to když ji hasil. Během hovoru pak my ostatní zuřivě googlovali návod na pletení housek a napovídali.
Mezi ty horší případy pak patří Šlupkova snaha vám pomoci, o to se snaží jako dobrák bohužel často a většinou to končí katastrofou. K poslednímu takovému případu došlo toto pondělí v podvečer, kdy se nám Šlupka přijel pochlubit svou první výplatní páskou z pekárny.
Při cestě domů ho ale na autobusovém nádraží zaujal dle něj podezřelý člověk. Desátníkovi to nedalo a telefonicky nás na něj upozornil. Dle popisu se jednalo pouze o žebrajícího bezdomovce, takže jsme Šlupku odkázali na městskou policii. Bohužel operační strážníků vyjadřování Šlupky nezná tak dobře jako my a na toho "hajzla nebezpečnýho zlýho" (citace popisu podezřelého muže od Šlupky) vyslal dvě hlídky včetně psovodů.
Šlupka dále nelenil, podezřelého sám zajistil a odzbrojil (sebral mu hůl, kterou invalidní bezdomovec používal při chůzi). Strážníci v krátkosti za použití majáků dorazili, vše prověřili, odzbrojili Šlupku od hůlky, vrátili ji bezdomovci, ale než vše dořešili, ozvaly se policejí sirény znovu a na místo dorazila i Policie ČR. Tyto policisty zase přivolala pozorná občanka, která měla aktivního Šlupku za šílence vydávajícího se za falešného policistu.
Vše se naštěstí po chvíli vysvětlilo, Šlupka pln zážitků vyrazil autobusem do Stoda a zase měl sestřičkám i kolegům v pekárně co vyprávět.
Na konci tohoto Šlupkova příběhu nám dovolte znovu poděkovat všem, co poslali peníze, pomohli jinak nebo alespoň prvotní příběh s prosbou o pomoc sdíleli. Díky Vám má desátník Šlupka nový a báječný život. Děkujeme a vážíme si Vás!
