Již je standardem, že pokud napíšeme článek, v kterém se vyskytuje zvíře, jsme okamžitě obviněni milovníky tohoto druhu zvířat, že právě tohle zvíře nenávidíme. Již to byli koně, stafordi, pitbulové, vlci, vlčáci a naposledy lišky. Úsměvným na tom je, že ale nikdy ne odborníky, s těmi spolupracujeme a informace o zvířatech s nimi před tím konzultujeme.
Naše redakce mimo jiné ochránce přírody či zvířat dlouhodobě spolupracuje s Karlem Makoňem vedoucím Záchranné stanice živočichů a o mail, který nám poslal, se s Vámi chceme podělit.
„Můj den začínal ranním telefonátem od paní, která evidentně nemohla večer spát, a tak sledovala přímý přenos z klece lvů chovaných v plzeňské ZOO. Jak jsem z jejího zcela pomateného hovoru vyrozuměl (a tady podotýkám, že vůbec nevím, že nějaký kamerový přenos funguje a ani kolik lvů v zoo mají), tak paní nabyla dojmu, že jedno z lvíčat zhruba ve dvě hodiny ráno uhynulo.
Proto paní okamžitě začala volat na všechny světové strany, úřady a organizace, aby zvíře zachránily. Když se pak logicky nikam nedovolala, tak si chtěla stěžovat na to, že to s ní nikdo neřešil a že tam ZOO nechá to uhynulé mládě ležet.
Bohužel první, kam se paní ráno dovolala, jsem byl já a náš služební telefon. Zahlásil jsem se zcela běžně: „Dobrý den, Makoň – záchranná stanice živočichů.“
„No dobrý den! Tady …… konečně jsem se dovolala! Chtěla bych si stěžovat na ZOO Plzeň, kde v noci nechali uhynout mládě lva. Viděla jsem to video a je to hrůza! Koukejte s tím něco udělat.“
„Počkejte, počkejte, snažím se paní zastavit. Za prvé voláte na záchrannou stanici volně žijících živočichů a za druhé, já s plzeňskou ZOO spolupracuji a nevím, co se tam stalo, či co řešíte? Musíte se obrátit přímo na ZOO“
„Jo, takže Vy mi nepomůžete?! Jo Vy byste přišel o místo!“ stupňovala paní svůj nátlak.
„Ne, paní, o místo bych nepřišel, ale nevím, co se tam stalo a hlavně to není moje starost. Musíte volat do ZOO, já řeším poraněné volně žijící živočichy a lvi mě opravdu nezajímají.“
A paní zase: „Já volám Vám a Vy mi tedy nepomůžete?!“
„Ne, nepomůžu, pěkný den a na shledanou.“
Následoval druhý telefonát, jestli to samé řeknu i na kameru TV. Říkám, že úplně klidně a že paní doporučuji návštěvu odborného lékaře, jelikož já jí pomoci nemohu, neboť nejsem psychiatr.
Jak jsem se odpoledne dozvěděl, tak paní svým problémem obšťastnila i ostatní, jako například Státní veterinární správu, policii a media.
Na jednu stranu rozumím a lidsky chápu, je opravdu vedro a ne každý to zvládá, ale když jsem se pak dozvěděl, že žádné lvíče v plzeňské ZOO neuhynulo a že prostě jen spalo, tak jsem upadl do ještě větší deprese než předtím.
Kontrolní otázka: Myslíte, že paní nakonec zavolala a řekla, že se spletla?
Mluvčí ZOO Plzeň, nám pak potvrdil, že nejen že mládě lvice neumřelo, ale naopak se má čile k světu a také nám sdělil tajemství, které paní zřejmě nevěděla a to, že i lvi občas spí.
Text: Karel Makoň Foto: ZOO Plzeň
