Poslední dny došlo k mnoha vážným nehodám včetně několika smrtelných, ale také dvěma opravdu mimořádně tragickým, na které zřejmě nikdo ze zasahujících dlouho nezapomene. Samozřejmě myslíme nehody, kdy nejprve zemřela tříletá holčička a v druhém případě pouze rok a půl starý chlapeček.
Jen málokdo si dokáže představit, co během těchto zákroků prožívají příslušníci záchranných složek. Dnes jsme je tedy navštívili a popovídali jsme si o té nejsmutnější části jejich práce.
Mimo jiné jsme ale také neplánovaně mluvili i některých komentářích pod články jak u nás na KRIMI-PLZEŇ, tak i v jiných médiích a všichni se shodli, že některé komentáře jsou plné zloby a mohou pozůstalým moc ublížit.
Hasiči
Zásah u mrtvých lidí
Bez diskuze je nejhorší, když jde o dítě a u nás se s tím každý vyrovnává po svém. S tělem mrtvého dospělého člověka se nějak srovnat dokážeme, ale s dětmi je to horší i pro ty co děti nemají, natož pro ty, kteří je mají. Pro mě osobně je to opravdu o hodně horší od té doby co jsem sám otec, je to jako bych v každém tom malém viděl vlastní dítě. Ti z nás, kteří už děti mají, se ale naopak dovedou víc vcítit do pocitů rodičů, kteří své dítě právě ztratili.
Není to ale o tom, že bychom se u výjezdů hroutili, každý z nás se s takovým případem setkal již několikrát, jsme na to připravováni a víme, že k takovým věcem dochází. Nikomu z toho samozřejmě není nijak dobře, ale prostě nemáme čas se z toho při zásahu složit.
Pro případ, že by to na někoho dolehlo později, máme kdykoli k dispozici psycholožku. Ta funguje i jako intervent. Souběžně na směnách slouží i kolegové školení v posttraumatické intervenční péči, tedy poskytování psychologické pomoci zraněným nebo pozůstalým na místě.
Komentáře na sociálních sítích pod našimi zásahy
Četli jsme komentáře pod oběma články o mrtvých dětech u vás i jinde a musíme říct, že někteří lidé jsou neuvěřitelně hloupí. Nic jim nedává právo soudit situace, u kterých nebyli a vůbec si zřejmě neuvědomují, jaký vliv to na postiženou rodinu může mít. Ty komentáře vypovídají nejvíc o pisatelích samotných, očividně zřejmě nejsou spokojeni se svým životem a mají tak nějakou zvláštní potřebu ventilovat své nepotvrzené domněnky veřejně.
Policie
Zásah u mrtvých lidí
Policista musí plnit práci, kterou má na místě danou, nicméně je to pro něj jako člověka velká psychická zátěž, zvláště když jde o nejvíce zranitelné oběti jako právě děti.
Vyrovnat se s tím je i pro policistu těžké, nikdy to neskončí jen odchodem ze služby domů, v hlavě je to pořád. Máme samozřejmě k dispozici policejní psychology, na které se v případě potřeby, například po zvlášť traumatizujícím případů, můžeme kdykoli obrátit.
Komentáře na sociálních sítích pod našimi zásahy
Je třeba aby si lidé uvědomovali, že i jejich komentáře může číst rodina oběti a to trauma, které si ponesou po zbytek života, to může jen prohloubit. U případů jako byl ten včerejší je to pak vysloveně nevhodné.
Záchranáři
Zásah u mrtvých lidí
Pro každého ze záchranářů jsou výjezdy k dětským pacientům velice citlivé a takové výjezdy patří k těm nejnáročnějším, které máme. Ne vždy dokážeme člověka, tedy i dítě zachránit a při těchto smutných případech se s tím každý záchranář musí umět vyrovnat, jinak by nemohl vykonávat svou profesi. Je to samozřejmě velice náročné, ale prostě to musíme zvládnout a fungovat dál.
Pokud potřebujeme, můžeme po takovém zásahu vyhledat odbornou pomoc, ale není to časté.
Komentáře na sociálních sítích pod našimi zásahy
Komentáře na nejrůznějších sociálních sítích pod našimi zásahy raději nečtu, některé jsou zcela mimo mísu, zavádějící, vytržené z kontextu a nepostavené na znalostech dané věci. Obvykle se jedná o subjektivní názory ne úplně chytrých jedinců.
