Včera vás naše čtenáře poprosila jedna rodina o pomoc při pátrání po neznámé dívce, která moc pomohla při vážné dopravní nehodě. Samozřejmě jsme mail publikovali s prosbou o pomoc při pátrání po této dívce. Celý mail zde:
"Dobrý večer vážená redakce,
píšu vám ohledně nehody, ke které došlo v pátek ráno nad Plasy u odbočky na Žebnice. Chtěl bych moc poděkovat všem složkám IZS, které byly na místě a moc oceňuji, jak všichni reagovali, spolupracovali a prostě se postarali o všechno.
Hlavně ale chci poděkovat slečně nebo paní, která u nehody zastavila jako první. Byla naprosto skvělá, reagovala velmi rychle a věděla co má dělat. Mimo jiné mi pomáhala zajišťovat zdravotní funkce u těžce zraněného a probouzet ho. Také běžela pro lékárničku, pomáhala zastavit krvácení a vše dělala až do příjezdu záchranných složek, kterým pak předala veškeré informace.
Ta paní byla menší postavy, snad měla světlehnědé vlasy a myslím, že měla tmavě hnědé auto, ale byla tma, takže jsem to moc neviděl. Moc prosím Vaše čtenáře o sdílení a doufám, že se k ní článek takto dostane.
Mirek"
Ještě týž večer se nám ozvali přátelé hrdinky z vydaného článku a tak jsme mohli zachránkyni kontaktovat a zprostředkovat setkání se zraněnými.
Na schůzku dorazila mladá slečna přesně taková, jak jsme si ji představovali, menší postavou, ale s obrovským srdcem na pravém místě. Třiadvacetiletá zdravotní sestřička Anička pracující ve Fakultní nemocnici Lochotín nám velmi skromně vysvětlila, že ve svém jednání nevidí nic neobvyklého a dle ní se tak musí zachovat každý. „Přijela jsem na místo zřejmě vteřiny po nehodě a první jsem zaznamenala, že uprostřed silnice stojí havarované vozidlo Citroen Berlingo, v kterém je zhroucená jedna osoba, teprve pak jsem si všimla druhého vozu v poli, kde ale již byl nějaký pohyb lidí. Běžela jsem tedy napřed k tomu Berlingu a na lidi u druhého vozu jsem křičela, co mají přesně říct záchrance. Dveře auta nešly otevřít, takže jsem se do něj dostala přes spolujezdce. Na sedadle byl nehybný a zakrvácený muž, který nereagoval na podněty a vedle vozu byl nějaký mladík v šoku. Zkontrolovala jsem u toho muže za volantem zda dýchá a nemá něco v ústech. Bohužel stále na nic nereagoval, protože byl v kómatu, takže jsem začala poskytovat první pomoc a následně se také postarala o toho chlapce. V druhém voze nebyl naštěstí vážně zraněný nikdo,“ popsala Anička.
„Děkuji moc všem co o mě četli a napsali mi, teď jsem pro rodinu i mého přítele hrdinka,“ zasmála se Anička a doplnila, že jí samozřejmě udělalo radost, že si ti lidé na mě vzpomněli a uzavřela: "Ve svém chování ale nevidím nic zvláštního, takhle by se měl přece chovat každý."
„Já chci za celou naši rodinu slečně moc poděkovat. Ten zraněný byl můj tatínek a ten mladík je můj syn. Sám jsem pracoval jako hasič, takže vím jak to u nehod vypadá a chování této slečny zcela určitě není běžné. Tatínek zřejmě vše přežil bez následků, syn je také v pořádku a celá naše rodina to slečně nikdy nezapomene,“ řekl nám Mirek s tím, že už si s Aničkou naplánovali setkání a společnou návštěvu dědečka.
