Hasiči ze stanice Domažlice a JSDH Bělá nad Radbuzou zachraňovali dnes ráno před devátou hodinou medvídka mývala z lampy veřejného osvětlení v Bělé nad Radbuzou.
Zvíře, celým a správným názvem Mýval severní, se již běžně vyskytuje v naší přírodě, za posledních dvacet let se rozšířilo na víc než sto míst po celém Česku a nejčastěji se s nimi lidé potkávají na jižní Moravě nebo na Šumavě.
Roztomile vypadající zvířátko pravděpodobně něco vylekalo a poté, co vylezlo na lampu, již nedokázalo slézt. Hasiči jej tedy pomocí odchytové sítě odlovili a předali pracovníkům záchranné stanice živočichů.
Foto hasiči
Shodou okolností je autor tohoto článku sám majitelem v prostorné voliéře si volně žijícího Mývala a pokud byste někdy přemýšleli o pořízení si tohoto zvířátka, měl by vás asi deset let starý článek dostatečně varovat.
Boj s nepřizpůsobivým
Vždy jsem chtěl vědět, jak vypadá "nepřizpůsobivý". Televize o nich mluví, noviny píší, ale člověk neví jak vlastně vypadají. Obecně je média vystihují takto:
"Doma prý mají nasráno, nájem neplatí, vystěhovat se odmítají a po dobrém se s nimi nedomluvíte. Když jim nabídnete stěhování do menšího, i když pro ně výhodnějšího bytu, tak vás bez varování napadnou. Na těle mají parazity a je jim to jedno. Mohou mít i vzteklinu a jiné choroby. Jediné co bezpečně funguje, je podplatit je." - dnes již vím, že tímto popisem média myslí Mývala Severního!
Náš medvídek mýval jménem Washington měl jít na pravidelné přeočkování, odblešení a měl se mu připravit domeček na zimu. Možná se to zdá jako jednoduchý úkol, když jde o tak roztomilé zvířátko, ale opak se ukázal pravdou.
Nakoupili jsme čistící přípravky, objednali veterinářku, vybavili se hadrem a košťátkem, a nastoupili k realizaci. Plán byl jednoduchý, říci mývalovi ať vypadne z boudy, případně ho podplatit piškůtkem, uklidit mu domeček a píchnout mu injekci.
Realita byla ale jiná. Už náš vstup do voliéry bral mýval jako nebezpečí a začal varovně pištět. Dotyk na svou boudu pak bral jako vyloženou agresi a zaútočil na kolegu podlým kousnutím pod koleno. Strategicky jsme ustoupili mimo voliéru a mýval vítězoslavně kroužil zpět získaným územím.
Vypůjčili jsme si tedy z útulku pro psy velikou klec a bestii do ní nalákali cestičkou vytvořenou z piškotků. To medvídek akceptoval a odebral se do nového bydlení. Následně pak byl přenesen i s klecí do místnosti a byla mu vyčištěná voliéra, což nevraživě komentoval nasraným kvikotem.
Jeho náladu jsme jako dobře míněné varování předem sdělili veterinářce a ta jako rozumná žena přivolala posilu v podobě další veterinární pracovnice. V pěti lidech jsme pak obstoupili klec a radili se o následném postupu, medvídek nás mezitím poťouchle pozoroval a vyhrožoval.
Zvítězil nápad vzít silnou, speciální, koženou a hlavně neprokousnutelnou rukavici, zvířátko uchopit za hlavičkou a pak mu v pohodě píchnout injekci. Jedna z veterinářek tedy rukavici navlékla, otevřela dvířka a uchopila medvěda za krk, respektive chtěla tak učinit.
Mýval předvedl bleskurychlý přemet do boku, takže překvapená MVDr nedržela krk, ale zadní nohu a mýval bez problému silnou, speciální, koženou a hlavně neprokousnutelnou rukavici prokousl. Žena zařvala, pustila nohu, medvěd po jejích zádech přeběhl a vyrazil do volného prostoru místnosti.
Brzy jsme zjistili, že chytnout mývala v běžné, obytné místnosti nejde a dali mu do klece vajíčko jako návnadu. Medvěd po řádné chvíli usoudil, že svoboda není vše a šel vajíčko sníst. Zbaběle jsme klec zavřeli a vymysleli nápad chytnout ho do smyčky vodítka na psy.
Dnes již víme, že je jednoduché chytnout mývalí hlavu do smyčky, ale není jednoduché jí tam udržet, neboť jí má malou. K tomuto poznatku jsme došli, když medvídek ošklivě kousl dalšího z nás.
"Přineste odchytovou tyč," vztekle pronesla veterinářka a my věděli že se schyluje k poslednímu boji. Z auta rozzuřené veterinářky jsme přinesli vražedný nástroj skládající se z železné roury a ocelového lana, kterým byste ukrotili i býka. Následně jsme sice bleskurychle výše zmíněným nástrojem ulovili naše zvířátko, které na konci tyče začalo metat kozelce a následně pak simulovalo smrt.
Druhá z veterinářek se nechala napálit a chtěla bodnout zvíře injekcí. Na toto ale zrádný mýval čekal, bez problémů ze smyčky lana vysunul hlavu a ženu kousl. Veterinářka ječela, já ječel a mýval se smál. Možná to zní neuvěřitelně ale to zvíře opravdu vydávalo zvuky ne nepodobné smíchu a tančilo v kleci neznámý druh vítězného tance.
Náš druhý útok s tyčí připomínal prvoválečné útoky pěchoty na bodák. Pot se lil do čela, zuby zatnuté do rtů, oči stažené do úzkých štěrbin a naproti nám dravá kanadská bestie zocelená severskými větry. Tyč praštěla, klec poskakovala po podlaze, chlupy létaly vzduchem. Po době kterou již nedokážeme určit mýval přesile pěti lidí podlehl, jehla se zabodla a píst injekce byl stlačen!
Bylo dobojováno! Spokojený mýval dostal další vajíčko, kamarádi náplasti a já tučný účet od veterinářky.
