Již 21. září vyjde kniha Skutečné zločiny na Plzeňsku, jejíhož autora, kapitána plzeňské krajské kriminálky Františka Müllera, mnozí z našich čtenářů znají z přednášek unikátní série "#plzeňskézločiny". V těch společně s kolegyní Michaelou Noskovou představuje známé kauzy, na nichž v uplynulých letech pracovala plzeňská kriminálka.
Pokud vás tato kniha zajímá, již nyní ji naleznete v předprodeji.
V chystané knize můžete poznat současné krimi případy z Plzeňska přímo očima vyšetřujícího kriminalisty a dozvědět se například, jak došlo k objasnění brutální vraždy seniora, ke které pachatel neměl motiv nebo například proč vraždili dva bratři bez sebemenšího záznamu v trestním rejstříku.
Proč bychom ale dále knihu popisovali my, když vám ji jistě daleko lépe může představit přímo autor, kapitán František Müller:
"Jednotlivé případy líčím na stránkách knihy tak, jak se skutečně odehrály a jak jsem je osobně vnímal v době, kdy jsem se na jejich objasňování podílel se svými kolegy. Případy popisuji od chvíle, kdy policie přijala oznámení, potažmo od okamžiku, kdy policisté přijeli na místo činu, přes jednotlivé fáze šetření až po dopadení pachatele a jeho odsouzení.
Aby text knihy byl co možná nejvíce autentický a čtenář si dokázal udělat jakousi představu o prožitcích a duševním rozpoložení jednotlivých aktérů, včlenil jsem do něj i výpovědi zainteresovaných osob, tak jak skutečně zazněly. Bez úprav a příkras jsou zde použity úryvky z výpovědí, které podezřelí učinili v době, kdy ze sebe shodili břímě, které je tížilo, aby ulehčili svému svědomí.
Ne všichni pachatelé se však k tomu, čeho se dopustili, přiznali, byť proti nim svědčila celá řada důkazů, a ne všichni svá předchozí slova zopakovali v postavení obviněného.
První řádky Skutečných zločinů na Plzeňsku jsem začal psát někdy na podzim roku 2022. To jsem samozřejmě ještě nemohl tušit, že se na nás o pár měsíců později obrátí pracovníci Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje s žádostí o uspořádání série přednášek na téma vražd v Plzeňském kraji.
Dlouho jsme s vyšetřovatelkou Michaelou Noskovou neváhali. Spatřovali jsme příležitost seznámit posluchače s tím, jak práce na objasňování vražd v reálných podmínkách vypadá a co obnáší. Zkrátka představit široké veřejnosti skutečné postupy, které jsou mnohdy na hony vzdálené od toho, co občas vídáme v nejrůznějších detektivních seriálech. Rovněž se dalo očekávat, že vyprávění o vybraných případech vzbudí v části mladých posluchačů zájem o práci u policie, která má v Plzeňském kraji citelný podstav.
Po úvodní přednášce bylo jasné, že organizátoři se trefili do černého. Zájem veřejnosti o cyklus „Plzeňské zločiny“ byl a stále je doslova ohromující. Když mě pak po jedné z přednášek oslovila paní redaktorka z nakladatelského domu Albatros Media s pobídkou, abych přednášky zpracoval do knižní podoby, byl jsem po pravdě řečeno trochu překvapený a zároveň i nadšený. Urychleně jsem dopisoval text knihy, respektive zřejmě prvního dílu, kam jsem zařadil čtyři případy. Čtyři brutální vraždy, které se odehrály v Plzeňském kraji přibližně za posledních patnáct let.
Dopadnout a usvědčit pachatele toho nejzávažnějšího trestného činu nebývá v kriminalistické praxi zásluhou jednoho geniálního detektiva. V reálném kriminalistickém životě na případu pracuje krom kriminalistů a vyšetřovatelů celá řada dalších osob počínaje kriminalistickými techniky, kteří na místě činu zajišťují stopy, přes experty, kteří stopy vyhodnocují, až po znalce z nejrůznějších oborů a odvětví. Nelze všechny kolegy − ať už policisty, či znalce − jmenovat a poděkovat jim za odvedenou práci. Ani by to vzhledem k současné úpravě práva na ochranu osobnosti nebylo dost dobře možné. Z tohoto důvodu a zejména s ohledem na oběti popisovaných případů a jejich blízké jsou v textu z převážné části pozměněna skutečná jména aktérů, avšak příběhy jako takové jsou zcela autentické.
Velkou část textu zabrala kauza vraždící bratrské dvojice. Byl to natolik výjimečný případ s těžko uvěřitelným a pochopitelným vyústěním, že jsem mu věnoval téměř polovinu knihy.
A pokud se jedná o tak závažný skutek anebo o tak složitou kauzu, jakou byla vražda podnikatele na jižním Plzeňsku, která je popsána ve druhé kapitole, bývá zpravidla ustanoven speciální pracovní tým. Měl jsem tu čest v obou případech týmy vést a se svými skvělými spolupracovníky dotáhnout případy do zdárného konce. A když už jsem použil slovní spojení skvělými spolupracovníky, tak to doslova a do písmene vystihuje pracovní a morální vlastnosti zejména jednoho z mých kolegů, kterému bych touto formou chtěl projevit hlubokou úctu a zavzpomínat na něj. S tímto úmyslem jsem vlastně loni na podzim začal knihu psát. Tím úžasným člověkem, vyšetřovatelem a kamarádem byl kapitán Ing. Jaroslav Kohout. Bohužel, musím psát v minulém čase, protože Jarda nás v roce 2022 navždy opustil."
Knihu Skutečné zločiny na Plzeňsku si mohou zájemci předobjednat ZDE.
Ukázka z kapitoly „Bratři“
To, co jsem v ložnici rodinného domku spatřil, mě na chvilku zarazilo. Jen stěží lze slovy vyjádřit scénu, s jakou jsme se na místě činu setkali. V místnosti byly zatažené závěsy a panovalo zde poněkud ponuré šero. Ponurost prostředí zvýrazňoval nestandardně nízký strop a nasládlý pach krve. Odhadoval jsem, že stěny mohou být vysoké přibližně 230 cm.
Pohled, který se mi naskytl, silně připomínal scénu z béčkového hororového filmu toho nejhrubšího kalibru. Všude, kam se člověk podíval, byla krev. Naprosto všude. Krev byla na stěnách, nábytku a stříkance od krve jsem viděl dokonce na stropě.
Stačil jeden pohled dovnitř místnosti, aby si člověk dokázal udělat představu o razanci a brutalitě útoku. První, co upoutalo moji pozornost, bylo poranění břicha zavražděného muže. Z hluboké rány na břiše byla vyhřezlá střeva. Drala se ven jako nějaké klubko stočených hadů. Ode dveří jsem viděl sečné rány na hlavě, trupu a dolních končetinách. Chvilku jsem nechápavě hleděl na tři nevelké oválné předměty světlé barvy v kaluži zasychající krve. Ty malé předměty tam prostě nepatřily. Zprvu jsem nechápal, co to může být. Až po několika vteřinách mi došlo, že to jsou useknuté prsty.
Po chvilce technik poodstoupil stranou. V ten okamžik jsem spatřil druhé tělo. Z pravé strany leželo prakticky kolmo k trupu muže. Z místa, kde jsme stáli, jsem viděl pouze na spodní část mrtvoly, od chodidel k pasu. Žádná zranění jsem ale nezaregistroval. Přidržel jsem se zárubní a naklonil se víc dopředu, abych měl lepší výhled. Tělo patřilo ženě. Od prsou nahoru jsem na zavražděnou přesto neviděl. Výhled mi zakrývala skříň, která stála u stěny. Ke všemu horní část trupu zasahovala do pokoje vedle ložnice.
„Já jsem tady prakticky hotov,“ pronesl soudní lékař.
Technik vypnul kameru a otočil se k nám: „Jestli se na to chcete podívat zblízka, vemte si návleky na boty. Všude je tady krev, ať se to neroznese po baráku.“
Ukázka z kapitoly „Já nevinný vrah“
Od počátku nám vyšetřování případu poněkud komplikovala rodina pohřešovaného, především jeho sestra Simona. Hned druhý den po zmizení Martina se obrátila na různé „senzibily, věštce a vědmy“. Slečna Forejtová nám označila několik míst, kde se podle těchto osob nachází její bratr, který byl unesen a je stále na živu. Vesměs šlo o opuštěné objekty, které byly navzájem vzdálené desítky kilometrů. Některé se nacházely v bezprostřední blízkosti železničních tratí. Určená místa byla prověřena s negativním výsledkem.
Po několika rozhovorech si Simona začala postupně uvědomovat, že při tak značné ztrátě krve, která se dala předpokládat, a vzhledem k mrazivému počasí, které v noci již panovalo, je velmi nepravděpodobné, aby její bratr byl stále na živu, ale zhruba 14 dnů jsme se kromě obvyklé kriminalistické činnosti věnovali také „věšteckým poznatkům“.
Za svou letitou praxi u kriminální policie neznám jediný případ v České republice, kdy by nějaká vědma, věštec, nebo jak se tyto osoby s údajnými nadpřirozenými schopnostmi titulují, přispěly k objasnění vraždy. V kauze pohřešované Aničky J., která je zřejmě mediálně nejznámější, se pražským kolegům ozvalo bezmála dva tisíce takových osob. Někteří prorokovali, že dívka se nachází v zahraničí, někteří že je v Čechách, ale téměř všichni se shodli na tom, že byla unesena a je stále na živu. Bohužel, nebyla.
S ohledem na neštěstí a zoufalství postižené rodiny je poněkud zarážející, jaké motivy některé z těchto osob k jejich jednání vedou. Když jsem se později Simony dotázal, zda paní vědma, která byla ve svých věštbách a proroctvích nejaktivnější, žádala nějakou odměnu, byl jsem ujištěn, že to dělá zcela nezištně z pochopitelných lidských důvodů. To ovšem platilo pouze do doby, než rodině zaslala fakturu za své služby.
