Ještě před několika lety žil Roman Nikodém na ulici poté, co přišel o všechno. Dnes se po Plzni mezi lidmi bez domova překvapivě pohybuje znovu, tentokrát však jako člověk, který jim pomáhá najít cestu zpět do běžného života. Ve spolku K Srdci organizuje pracovní aktivity, spolupracuje s městskou policií a snaží se lidem na ulici vracet to, co podle něj ztratili nejvíce - naději.
Bezdomovectví v Plzni
Romane, máte nějaký počet bezdomovců, který evidujete v Plzni?
"Teď se mluví o nějakém čísle 400. Přímo tady v centru je tak 100 až 150, ale oni různě přelézají. Je jich hodně u Plzně v lesích a na okrajích města."
Jaká věková skupina je tu nejvíce zastoupena?
"Teď se to dost omladilo. Dřív to byli takový ty čtyřicátníci a padesátníci, ale teď se objevuje hodně mladých, ve věku kolem 25 až 30 let."
"První setkání s tvrdou realitou je, že jste na ulici, kde vám je skoro pořád zima. Během zimy, tím myslím zimních měsíců, si to člověk uvědomuje samozřejmě daleko silněji a má větší touhu se z ulice dostat více než přes to léto," pokračoval Roman a z toho, jak mluvil, bylo jasně poznat, že když mluví o bezdomovectví, nemluví o něm z pohledu sociálního pracovníka, ale jako člověk, co si život na ulici skutečně sám prožil.
"Přesto ale na ulici pobývá spousta lidí, hlavním důvodem je závislost. Třeba 85 % lidí je na ulici kvůli závislosti, kde se to pak ještě prohlubuje, protože potřebujete častěji zapomenout na realitu. Ten alkohol nebo ty drogy, to je takovej prášek na zapomnění, analgetikum, který vám pomáhá částečně tu ulici přežít. Důležitý je zapracovat na té závislosti, protože ta vás bude vždycky brzdit, vždycky vás potáhne dolů," sdílí svou vlastní životní zkušenost.
Léčba závislostí a pobyt venku
A co léčba závislostí? Daří se lidem po odvykačce začít znovu, nebo se k tomu vracejí?
"Vylezou a padaj do toho znova. Když jim domluvíme léčebnu, tak odejdou na tři měsíce do léčebny, ale pak se vlastně zpátky vrací na tu ulici. Tady je problém, že ty lidi nemáme kam dát. A to je asi problém celý Český republiky, že obecně nemáme ty lidi kam poslat bydlet."
Jak je na tom bezdomovecké centrum, které se má od Depa přesouvat za OC Plzeň Plaza?
"Přesně tak, za Plazou by mělo být denní centrum s kapacitou pro 42 lidí, když přijdou mrazy. Primárně by ale bylo nejlepší, kdyby každej městskej obvod měl svůj barák a ty lidi byli rozdělený. Momentálně se běžně potýkáme s tím, že charitu ve Wenzigovce ráno otevřou a vyběhne padesát lidí směrem centrum."
Jak se z ulice dostat
Jak těžký je návrat do běžné společnosti?
"Máme tady nějaký záchytný body, jako je třeba charita, ale není úplně jednoduchý tam žít. Taky není úplně jednoduchý se dostat z komunity lidí do jiný komunity, která vám pomůže, ale přitom je to základní pravidlo, aby se vám povedlo odejít z ulice."
Myslíte, že existuje nějaká hranice, za kterou, když lidé zajdou, tak není návratu?
"Byl jsem v léčebně s Markem, ten tam byl po jedenácté kvůli heroinu. No, a on se po té jedenácté léčbě odstěhoval na sever, bydlí někde ve městě, našel si tam holku s dvěma dětma, holčičkama. Od té doby, to je nějakých sedm let, žije řádný život, vychovává dvě děti. Takže bych řekl, že pozdě není nikdy."
Kdo vám nejvíce pomohl začít znovu?
"Nejvíce ze všech mi pomohla dcera, která mi sehnala komunitu, do který jsem odešel. Určitě to bylo taky to vlastní chtění. Musíte začít chtít. Musí tam být něco, co vám řekne, že už toho máte plný zuby, že už toho je dost a už vás to nebaví."
Spolek K Srdci
Po úspěšném návratu do běžného života se Roman Nikodém rozhodl své zkušenosti využít k pomoci ostatním. Prostřednictvím spolku K Srdci podporuje lidi bez domova, kteří se nacházejí ve stejné situaci, v jaké byl kdysi on sám. Cílem spolku je nabídnout lidem nejen základní zázemí, ale také vytvořit podmínky pro jejich postupné začlenění zpět do společnosti a znovu je naučit pracovním návykům.
Co všechno spolek nabízí?
"V našich prostorech máme vlastně sprchy, pračky a takovou malou místnost, kde se můžeme sejít. Máme tu službu otevřenou třikrát týdně od pěti hodin, vydáváme tam teplý jídlo a lidi se tam můžou osprchovat i oholit. No a pak se tam vlastně i ráno scházíme, oni se tam převlečou a jdeme pracovat."
Práce ve spolku
A co vlastně ve spolku nabízíte za práci?
"Chodíme uklízet černý skládky, bordel po městě nebo třeba squaty. Pak jezdíme zametat a čistit chodníky od trávy, to jim jde dobře. Pak třeba i na festivalech vynášejí koše a starají se o pořádek."
Jak je to s prací přes zimu?
"My se potýkáme s tím, že pro ně nemáme stálou práci, jsou to spíš nárazovky v létě. Potřebovali bychom, aby měli stálou práci. Když by ji měli opravdu celoročně, tak bych se nebál do toho jít s nima a poskytnout jim záchytný byty, kde by mohli být."
Je ještě nějaká jiná možná práce?
"My se snažíme skrz spolek vytvořit pracovní místa, která by byla chráněná. Kde by nebylo na prvním místě, že musíte být v 6 hodin v práci, ale když přijdete v 8, tak vám nikdo hlavu neutrhne. Aby pro ně bylo důležitější něco oddělat, než si hlídat čas, protože tito lidé se pracovní návyky znovu učí a dochvilnost jim bohužel chybí."
Jaký mají k práci vztah?
"Řada z nich žije v omylu, že je ta práce zachrání. Ale díky tomu, že si to můžou zkusit, tak zjistí, že přišli čtyřikrát za sebou, pak sedmkrát nebyli, pak přišli dvakrát a pak zas čtyřikrát nebyli. Tak jim řeknu, hele, takhle, když kamkoliv půjdeš do nějaké firmy, tak tě vyhodí. Takže mi neříkej, že tě zachrání práce. Práce tě nezachrání, zachrání tě to, že přestaneš pít nebo fetovat, s tím je důležitý něco dělat."
Odměna za práci
No a když tedy něco odpracují, co za to dostanou?
"My jsme to propracovali k tomu, že některý lidi máme zaměstnaný na DPČ, někoho na DPP, teď jich je asi sedmnáct. No a vlastně, když oni na začátku přijdou, že chtějí zkusit něco dělat, tak dostanou za odvedenou práci stravenku. Ze začátku jsme to dělali často, ale pak na nás někdo poslal kontrolu z inspektorátu práce, pán nám doporučil zaměstnávat lidi a na ty lístky to dělat jen ze začátku, abychom si ověřili, jestli to dokážou nebo ne. Ten stravenkový systém je hlavně pro lidi, co nedokážou chodit pravidelně."
Jak jsou na tom s financemi? Co udělají s výplatou, když ji dostanou?
"Problém je tam finanční gramotnost, protože máme zkušenosti, že po dni výplaty je prostě čtyři dny nevidíme. Druhý den po výplatě místo deseti lidí přijdou čtyři. Už s tím ale nějak počítáme, snažíme se zapracovat na tom, abychom dělali týdenní výplaty, takže by to vyšlo vždycky v pátek, víkend si mohli užít a v pondělí, ale zase přijít a pracovat."
Kde systém selhává
Co v systému chybí?
"Těch služeb, které tady jsou, je málo a hlavně je hrozně málo těch sociálních pracovníků, který by v tom terénu dělali. Není o to zájem dělat s takovýma lidma. Jsem si jistej, že kdyby se těm lidem někdo víc věnoval, tak jich z toho řadu dostaneme. Akorát na to nemáme čas a peníze."
Pomáhá nějak stát?
"Český stát dokonce vypsal podporu na zaměstnávání, dají vám i bezúročnou půjčku, ale do dvou let máte toho člověka vypustit na trh práce. Jenže dva roky jsou na to strašně krátká doba. Toho člověka máte teprve rozdělaného, jenže ti lidé jsou s vámi mnohem déle.
Ono je chcete dokopat k tomu, aby byli samostatní, jenže oni nechtějí být samostatní, protože přišli o rodiny. Ty s nimi nemluví, už jim nechtějí pomoci. Trvá strašně dlouho, než to narovnáte zpátky, a to není na rok ani na dva. To je dlouhodobý proces a lidé to strašně špatně chápou."
Bezdomovectví je podle Romana Nikodéma svým způsobem nemoc. Přesto věří, že cesta zpátky existuje téměř pro každého. Jak sám říká, nejdůležitější je nepropásnout okamžik, kdy je člověk připraven pomoc opravdu přijmout.
