Mail z dnešního rána:
Vážená redakce,
chtěl bych se s Vámi podělit o dnešní ranní zážitek. Jedu do práce autobusem, vystoupím na CAN Plzeň a chci jít na tramvaj. Jenže na schodech do podchodu sedí mladík a tlačí si do žíly obsah injekční stříkačky. Buď má, chudinka takhle mladej, cukrovku, nebo je to pervitin.
Mladík se napustil, na pomočenejch schodech se slastně roztáhl a zatvářil se tak blaženě, takže mám okamžitě jasno, co ve stříkačce bylo.
Spoluobčan je teď nastřelenej jak veverka a já mám problém. Buď projít kolem něj nebo muset obejít celý nádraží. Projít kolem čerstvě nafrčeného narkomana může být riskantní, buď právě vidí růžový poníky, což by bylo v pohodě, ale nebo ve mě uvidí svojí učitelku matematiky a nebo hůře, svého kurátora a já skončím s kudlou v břiše.
Mezi tím to vyřeší spoluobčan sám, zvedá se a pinoží se směrem na Skvrňany, takže mám jasno. Být s ním sám v podchodu nehodlám, takže jdu raději kolem.
Úplně sjetej mladík se motá v podchodu a já doufám, že právě proti němu nejde maminka s dětmi či bezbranná stařenka na autobus.
Pro naivky doplňuji, policii volat nemá cenu, jak jistě sami víte, být nafrčenej zákon nezakazuje, takže pro policii je to občan se stejnými právy jako já a nemůžou mu udělat vůbec nic.
Posílám vám pár fotek a je mi někdy smutno v téhle dnešní době
Karel J.
Pozn. red.: Jde o neupravený mail čtenáře. Pouze kvůli hysterickým reakcím některých čtenářů na běžně používané slovo, muselo být toto slovo v mailu zaměněno za výraz "mladík".
