Plzeňské náměstí Republiky má za sebou výraznou proměnu. Ze západní strany zmizela podélně zaparkovaná auta a chodník se rozšířil. Nově je ve stejné výškové úrovni jako vozovka a centrální část náměstí.
Změna ale není jen o prostoru pro pěší. Do historického centra se vrátily také stromy a právě jejich výsadba může v památkové rezervaci působit na první pohled trochu překvapivě.
Podle vedoucího odboru památkové péče plzeňského magistrátu Karla Zocha však mají na náměstí své místo, zeleň byla součástí náměstí už před více než 150 lety.
Z rozpáleného náměstí příjemnější místo
Důvodem nejsou jen estetické změny. Velkou roli hraje také počasí. Letošní srpen znovu ukázal, jak rozpálené může být kamenné centrum města. "Stromy jsou přirozeným řešením takovýchto problémů," vysvětluje Zoch. Jejich úkolem je zlepšit mikroklima a vytvořit příjemnější prostředí pro lidi, kteří se na náměstí pohybují.
Právě o to má při proměně jít především. Podle Zocha totiž centrum Plzně dosud nefungovalo tak, jak by mělo. Na náměstí se lidé příliš nezastavují, nesedají na lavičky a okolní domy navíc nejsou místem, kde by žilo mnoho obyvatel.
Rozdíl je podle něj patrný i během běžného pracovního dne. Zatímco na úzkém chodníku kolem náměstí se lidé při cestě z kanceláří tlačili, jen o několik metrů dál zůstávala centrální část téměř prázdná. Jedním z důvodů byla podle památkáře právě zaparkovaná auta.
Stromy už na náměstí jednou byly
Nová zeleň přitom není historickému náměstí cizí. Stromy rostly v prostoru mezi radnicí a kostelem svatého Bartoloměje až do poloviny 19. století. Tehdy navíc měla celá plocha náměstí jinou podobu a byla v jedné rovině. Ke změně došlo až na konci 19. století, kdy se zvýšily chodníky. Samotné stromy ale zmizely už o několik desítek let dříve. "Takže úpravy nejsou vytrženy z historického kontextu,“ říká Zoch.
Nové stromy tak podle památkářů nejsou prvkem, který by do historického centra přišel bez ohledu na jeho minulost.
Jilmy nemají zakrýt katedrálu
Výběr stromů ani jejich rozmístění nebyly náhodné. Už podmínky architektonické soutěže požadovaly, aby návrh respektoval důležité pohledy na historické dominanty. Vítězný návrh ateliéru MAAUS z Brna proto pracoval s pohledovými osami. Památkáři při posuzování kontrolovali, aby nová zeleň nezakrývala například katedrálu svatého Bartoloměje, renesanční radnici nebo barokní budovu biskupství.
Vybrány byly jilmy, jejich koruny jsou vysoko nasazené a polotransparentní. Stromy tak mají poskytovat stín, ale současně nemají vytvořit souvislou zelenou stěnu, přes kterou by nebyly historické budovy vidět.
Déšť má pomáhat stromům
Zajímavé je také samotné řešení výsadby. Stromy nejsou zasazeny do obyčejných výkopů, ale do betonových van. Důvod je praktický. Dešťová voda z této části náměstí je svedena právě k nim a může sloužit k jejich zavlažování. Podle Zocha jde o způsob, jak hospodařit s vodou a zároveň zvýšit šanci stromů na přežití v náročných městských podmínkách.
Historická dlažba dostala novou podobu
Proměnou prošla také dlažba. Kritika během rekonstrukce směřovala především k opracování žulových desek z chodníku. Ty byly na náměstí osazeny na konci 19. století. Tehdy měly oddělovat prostor pro pěší od míst, kudy projížděly koňské povozy. Dnes už má být západní část náměstí především pro pěší a jednotlivé části prostoru se proto nově výškově propojují.
Dlažba je součástí městské památkové rezervace, není však samostatně evidována jako kulturní památka. Na její úpravě pracovalo sedm kamenických firem pod dohledem památkářů.
Problémem byly mimo jiné rozdílné výšky jednotlivých desek. Původně totiž nebyly spodní strany opracované a každá deska tak měla jinou tloušťku. Další poškození vznikala při opakovaném rozebírání dlažby kvůli inženýrským sítím, například při práci bagrů.
Kameníci proto desky opracovali do jednotné výšky a odstranili také poškození vzniklá při nešetrném rozebírání.
Náměstí nemá být mrtvým exponátem
Právě spojení historických prvků s novými zásahy považuje Zoch za hlavní smysl celé proměny. Historické centrum podle něj nemá sloužit pouze jako kulisa nebo místo, kolem kterého lidé projdou. Má být prostorem, kde se budou chtít zastavit Plzeňané i návštěvníci města. "Cílem úprav náměstí je, aby nebylo mrtvým exponátem, ale vitálním organismem," uvedl Zoch.
Podle něj se autorskému týmu podařilo propojit původní historické prvky se současnými zásahy tak, aby nové řešení respektovalo historickou hodnotu místa a zároveň vytvořilo příjemnější podmínky pro každodenní život.
Proměna západní části náměstí tak není jen otázkou nové dlažby, odstraněných aut nebo několika vysazených stromů. Jde také o snahu vrátit jednomu z nejcennějších plzeňských veřejných prostorů život.
Foto: město Plzeň
